Kulatý stůl: možné ovlivňování soudců; podoba insolvenčního zákona; zákon o církevních restitucích
DOPORUČUJEME Názory a argumenty 27.1.2019 na ČRoPlus s hosty:
sociolog Jan Hartman, filozof Daniel Kroupa, novináři Jan Gruber a Dalibor Balšínek.
Audio ZDE.
„Přejeme dobrý den z Hospodářských novin.
Tak nějak jsme tušili, že Miloš Zeman není úplně kamarád s nezávislostí soudů. Zvlášť, pokud jde o případy, které se ho nějak týkají. Ale teprve díky otevřenosti soudce Josefa Baxy víme, jak se to projevuje. A není to moc legrace.
Případ je dobře popsán třeba ZDE. A pro mnohé je to samozřejmě případ poněkud nejednoznačný, to je třeba říci. Jeho základem je schůzka, která proběhla mezi čtyřma očima Zamana a Baxy. A protože má ten prvně jmenovaný mnoho příznivců i odpůrců, dává se v interpretacích zapravdu střídavě oběma pánům. S tím se smiřme.
Jenže jsou tu svědectví dalších soudců, je tu dopis kancléře Mynáře, jeho místy bizarní výroky nebo je tu třeba docela tvrdé vyjádření ministra spravedlnosti. Když se nám podaří odhlédnout od našich vlastních politických či lidských preferencí, nutně dojdeme k tomu, že se tady Zemanův aparát pokouší o nečistou hru. A můžeme jen doufat, že není úspěšná, ale to už závisí na síle zabarvení našich růžových brýlí.
Mě osobně to spíš vedlo k zamyšlení, jestli vůbec prezidenta potřebujeme. Myslím, že ne. Krásně se bez něj obejdeme. V Miloši Zemanovi představuje tahle pozice jen komplikaci. Jedinou funkcí je dnes jen jakýsi ventil obecné frustrace. Ale to je dost málo, když si uvědomíme, jak nebezpečně rozsáhlé pravomoci ve skutečnosti hlava státu v Česku má.
Jak ale uvedl jeden čtenář ve své reakci: „Je to pro mě příliš divoká myšlenka, abych se ji zabýval“. Ano, nejsou to úvahy pro ty, kterým chybí fantazie. Nelze tedy moc počítat s tím, že by v dohledné budoucnosti nějaký vlivný politik navrhl zrušit post prezidenta. Protože v tomto smyslu chybí fantazie především v politice.
Vše podstatné z tohoto týdne najdete v tradičním výběru z Názorů Hospodářských novin. Přeji dobré čtení a dobrý víkend.
Jan Kubita, editor“
Kdo rozumný by chtěl být náměstkem na jedno použití, kterého příští ministr odkopne? Komu to stojí za to? Nemilosrdný kolotoč střídání ministrů vede k jasnému evolučnímu mechanismu: ve funkcích pod nimi nevydrží ti schopní, ale ti povolní. Nová místa neobsazují elity, ale spíše lidé u kterých ambice převažují nad rozumem.
…Ale po pravdě – není to jen o zákonu. Je to i o kultuře. I v původním zákoně uměli naši ministři kličkovat – například vyhazovat skrze zmíněné reorganizace. Dokud prznění státního aparátu nebude veřejnosti vadit, žádný zákon nám nepomůže. Vadit by ale mělo. Za dva či čtyři roky můžeme také s láskou vzpomínat, jak jsme měli státní správu aspoň jako to Maroko. Budeme totiž platit stále více daní za stále horší služby – horší vzdělání, bezpečnost či soudy. ..“ celý blog Jiřího Skuhrovce „Vykoštění státní správy“ z 25.1.2019 ZDE.
Související v ON:
https://otevrenenoviny.cz/rekapitulace-demokracie-30-let-po-roce-1989-kradez-vraceneho-a-navrat-politicke-libovule-do-statni-spravy/
