S letními prázdninovými měsíci se opět zřetelněji připomněly klimatické změny, jejichž dopady v posledních letech intenzivněji pociťujeme i v Česku. Sucho, kůrovcová kalamita nebo vlny veder spojené s novými teplotními rekordy jsou výstrahou, že je nezbytné k řešení globální klimatické krize přistoupit bezodkladně a zodpovědně. V poslední době se proto často v médiích skloňovala ambice Evropské unie stát se do poloviny tohoto století uhlíkově neutrální.
Snahu evropské osmadvacítky však v červnu sabotovaly čtyři členské země, mezi kterými bylo i Česko. Premiér Babiš to zdůvodnil dnes již legendárními slovy “Proč máme řešit teď, třicetjedna let dopředu, rok padesát?” Tato slova dobře ilustrují současný postoj české vlády, která upřednostňuje dnešní relativní blahobyt před utahováním opasků a řešením budoucích problémů. Ministr průmyslu Karel Havlíček tak například v reakci na červnové doporučení Evropské komise, aby Česko zvýšilo svůj podíl obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 v připravovaném klimaticko-energetickém plánu, prohlásil, že ho požadavek překvapil a bude o tom chtít s Evropskou komisí ještě vyjednávat. Liknavě přistupuje Havlíčkův resort i k novelizaci zákona o podporovaných zdrojích energie, který je pro budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů klíčový a který ani po více jak dvou letech příprav nepostoupil k projednání vládou.
„Až 12 milionů MWh elektřiny mohou podle nové studie Joint Research Centre Evropské komise vyrobit fotovoltaické elektrárny na střechách, těžbou zničených plochách a dalších vhodných místech v Ústeckém a Karlovarském kraji. Jedná se o celou polovinu současné výroby elektřiny z hnědého uhlí v těchto krajích. Druhá polovina uhelné produkce pak odpovídá množství elektřiny, které se z ČR vyváží, takže z hlediska energetické potřeby ČR by již uhelné elektrárny nebyly potřeba…
Uhelné” kraje v ČR přitom mají větší možnosti získat peníze na rozvoj obnovitelných zdrojů. Finance mohou přicházet nejen z fondů EU, ale také například z výnosů emisních povolenek (například prostřednictvím programů, jako je “Nová zelená úsporám” či tzv. “Modernizačního fondu na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů”). Šancí pro Ústecký a Karlovarský kraj je také zvýšení těžebních poplatků z hnědého uhlí…“
Celý příspěvek „Ústecký a Karlovarský kraj jako sluneční regiony?“ ZDE.
„Historickým mezníkem pro českou energetiku i kvalitu života lidí se může stát pondělí 26. srpna, kdy se v Česku začne na politické úrovni jednat o konci těžby a spalování uhlí. Podle ekologických organizací je k tomu však nutné, aby se uhelná komise, hned na začátku shodla na jasném cíli. Jejím výsledkem by na závěr (tedy přibližně za rok) mělo být doporučení konkrétního roku úplného konce využívání uhlí v České republice.
Prohlubující se změna klimatu, kterou stále více pociťují i Češi a Češky, vyžaduje urychlené praktické kroky. Stejně důležité proto je, aby komise doporučila rovněž číselně vyjádřený pokles objemu těžby a spalování uhlí v následujících letech a také konkrétní řešení, jak útlumu dosáhnout – změny zákonů a dalších pravidel. Konkrétní řešení musí komise doporučit i pro kraje – zejména jak budou financovány změny ekonomiky a energetiky…“
Celý příspěvek „Uhelná komise by měla doporučit datum konce uhlí, harmonogram útlumu i konkrétní řešení“ ZDE.
Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW Berlin) zpracoval studii, ve které hodnotí výstavbu jaderného reaktoru jako podnikatelskou příležitost. Zaměřuje se přitom, jak na historické zkušenosti s výstavbou reaktorů, tak na vyhodnocení aktuálně rozestavěných a zamýšlených projektů.
Autoři docházejí k závěru, že v žádné z dosavadních fází rozvoje jaderné energetiky nebyly jaderné reaktory stavěny jako zisková investice. Analýza 674 reaktorů využívaných po roce 1951 k výrobě elektřiny vedla k rozdělení do různých časových úseků, komerční motivace však nebyla rozhodující ani v jednom z případů. V době studené války byly hlavní motivací pro výstavbu jaderných elektráren vojenské a posléze geopolitické zájmy. Liberalizace energetických trhů v Evropské unii pak od devadesátých let dvacátého století postupně ukazuje, že jaderné elektrárny nejsou v tomto prostředí konkurenceschopné. Aktuálně se jaderné projekty prosazují především na regulovaných trzích – v Číně nebo v Rusku…
Závěry analýzy jsou dostupné na https://www.diw.de/documents/publikationen/73/diw_01.c.670581.de/dwr-19-30-1.pdf
Celý příspěvek „Nové jaderné reaktory nejsou dobrou volbou pro nízkouhlíkovou energetiku „ ZDE.
Zdroj: Chytrá energie– informační stránky nové energetické koncepce
Náhledový obrázek: ilustrační
Předchozí v ON:
2 komentáře
Jura
Mozna by nebylo na skodu, kdyby si ti „statni planovaci“ vsimli, ze se EU (v ramci C-neutrality :-) ) zavazala, ze do r.2030 se uplne prestanou vyrabet/dovazet automobily se spalovacim motorem a elektromobily bude potreba necim nabijet. Uz ted CEPS mohutne investuje do novych rozvoden v Libereckem kraji. Dale je dobre vedet, ze Nemecke „vetrniky“, vyrobily v r.2018 ~17.5TWh el.en., coz je 1/2 rocni produkce Temelina. K tomu je dobre se porozhlednou po Nemecku, kde uz neni dalsi vetrniky kde stavet. Energeticky Lysenkismus EU, zacina byt skutecne extremisticky a s ohledem na fakt, ze Evropa produkuje ~8% svetoveho CO2, tak se vahavemu postoji pana ministra Havlicka ani moc nedivim. Tady zacina platit ono Cimrmanovske: „Laik zasne, odbornik se divi“. Aby totiz bylo naprosto jasne, tak tech (vcelku zanedbatelnych) 8%, jsme nedocili snizenim spotreby, ale hlavne odsunutim prostredi zatezujicich prumyslovych vyrob, do jinych casti sveta, ale spotrebu prumysloveho zbozi, jsme si zachovali, ba i zvysili.
Dela si jeste nekdo o EU nejake iluze?
Zita Kazdová
:-) samozřejmě že dělá a to (minimálně) přímo úměrně „hejtování“ a plivancům…
Zita Kazdová ON