Carsharing má dvě podoby – buď auta půjčuje nejširší veřejnosti jeden provozovatel (tzv. klasický carsharing), nebo jde o sdílení vozů mezi lidmi (peer-to-peer carsharing).
Pokud si chcete vypůjčit auto od jiné osoby (a případně vlastní někomu pronajmout), klikněte na portál HoppyGo, se kterým před časem spojil své síly i stejně zaměřený Smilecar.
Specifickým typem služby je „šérování“ automobilů jedním provozovatelem v uzavřené komunitě. Kromě firemních systémů je to v Praze UNIQWAY – společný projekt ČVUT, VŠE a ČZU. Ten původně nabízel své služby pouze studentům tří zmíněných univerzit, v současnosti je podle webových stránkách určen pro studenty i zaměstnance všech vysokých škol.
Jak to v Praze vypadá s nabídkou sdílených automobilů? Čím se snaží carsharingové společnosti přivábit zákazníky a převézt konkurenty? Co dělat, abyste se mohli posadit za volant i bez vlastního auta, a na co vás to přijde? Mrkněte na následující přehled klasického carsharingu, doplněný našimi poznámkami.
DOPORUČUJEME ZDE.
Ve srovnání se soukromými auty má carsharing potenciál výrazně snížit emise i celkový prostor potřebný k parkování. Je „pouze“ zapotřebí pochopit, že nemusíme auto vlastnit, stačí ho jen v případě potřeby využívat.
Velký nákup, cesta s nemocným dítětem nebo seniorem k lékaři, občasná schůzka, na kterou není radno dorazit uřícený, to jsou některé důvody, proč se téměř nikdo z nás občas neobejde bez auta. Pokud však často nepřevážíme objemný a těžký náklad (jako například někteří řemeslníci), nemusíme ho fyzicky vlastnit. Obzvášť ve velkém městě s dobrou dopravní obslužností.
Drtivou většinu svých cest určitě zvládneme veřejnou dopravou, na kole či pěšky nebo jejich kombinací.
Zdroj: Čistou stopou Prahou
Náhledový obrázek: ilustrační
