Prezidentská kampaň se rozjíždí naostro a my jsme svědky pozoruhodného úkazu. Spolu s tím, jak jsou voliči přesvědčováni o osudovosti těchto voleb, narůstá dehonestace přímé volby jako takové. Skoro nemine dne, abychom si nemohli přečíst nebo vyslechnout lamentaci nějakého politika, experta na společenské vědy či jiného glosátora nad zavedením prezidentského plebiscitu v Česku…
Jaké jsou argumenty kritiků přímé volby?
…
Přímo zvolený prezident se může do libosti opájet pocitem, že disponuje silnějším mandátem. Ve skutečnosti ale máme dost ústavních pojistek, kterými ho lze zatlačit do ústavních mezí. Předpokládá to ovšem odhodlání je použít.
…
„Obrovské rozdělení společnosti“ začalo a zmohutnělo mnohem dříve než před deseti lety. Vždyť už první velká politická krize po pádu kabinetu Václava Klause koncem roku 1997 vyhloubila hluboké příkopy ve společnosti a vedla k neochotě naslouchat faktům a rozumu.
Hluboké rozdělení české společnosti tedy spadá daleko před uzákonění přímé volby, jejíž zavedení nakonec bylo bezprostřední reakcí na ostudnou frašku, v kterou se zvrhlo druhé zvolení Klause prezidentem v roce 2008.
A pokud dnes někdo volá po návratu k parlamentní volbě, měl by si připomenout všechny ty nekalé hry volebního maratónu, kdy během neustálých přestávek a přerušení podivní naháněči, kteří neměli na Hradě co pohledávat, pronásledovali poslance a senátory na chodbách a záchodcích, kdy někteří volitelé zničehonic onemocněli, zkolabovali nebo bez vysvětlení zmizeli z volebního sálu. To všechno vytvořilo atmosféru vydírání a korupce, po níž zesílilo volání po volbě prezidenta občany, jemuž se už politici neodvážili vzdorovat.
Zkušenosti posledních let tak ukazují, že prohry demokratů v prezidentských kláních nevězí v přímé volbě. Ale v podcenění destruktivní síly populismu, který nelze porazit bez aktivizace uvědomělejší části občanské společnosti, k níž velmi přispívá právě prezidentský plebiscit…
DOPORUČUJEME celý text Jiřího Leschtiny z 22. 11. 2022 na Seznam Zprávy:
Komentář: Nespílejme přímé volbě prezidenta. Za prohry demokratů nemůže
Náhledový obrázek: ilustrační
DOPORUČUJEME související:
V tzv. opoziční smlouvě šlo zjevně i skrytě o kontrolu nad státními podniky, veřejnoprávními médii, privatizaci, posty ve státní správě, omezení nezávislosti centrální banky, změnu volebního systému a podle všeho i o kontrolu policie a justice…
Jan Macháček v Respektu 2008:
Výročí podvodu
