„Několikaměsíční volební kampaň prezidentských kandidátů nebyla nijak zvlášť průhledná…Vyplývá to z monitoringu protikorupční organizace Transparency International (TI) a také z analýzy společnosti Good Governance…
Z jejího hodnocení vyplynulo, že nejotevřenější kampaň vedl textař Michal Horáček. Muž, který si vše platí ze svého (do kampaně investoval 27 milionů korun), poskytuje o finančních tocích nejvíce informací. Na svém webu jako jediný zveřejňuje průběžné vyúčtování nákladů, personální obsazení svého týmu i veškeré spolupracující subjekty.
Na opačném pólu se umístil současný prezident Miloš Zeman. „Jeho kampaň je − pravděpodobně záměrně − neprůhledná,“ soudí Transparency International. Ředitel TI David Ondráčka mluví o matení veřejnosti, když Zeman oficiálně sice tvrdí, že kampaň nevede, ale ve skutečnosti ji realizují některé na něj napojené subjekty. Jako je například spolek Přátelé Miloše Zemana nebo Strana práv občanů. Taktéž společnost Good Governance, jež se cíleně zaměřila na zkoumání vlastnických struktur právnických osob, které poskytly kandidátům finanční dary, označila za nejméně čitelné ty firmy, které pomohly Miloši Zemanovi…
Zásadní Zemanův problém spočívá v tom, že si sice zřídil transparentní volební účet, jak mu zákon ukládá, dokonce na něm shromáždil zhruba 4,5 milionu korun, ale z tohoto účtu téměř žádné peníze neodtékají…Daleko větší částky ovšem tečou mimo tento účet. Do Zemana je „nainvestovaly“ externí subjekty jako takzvaná nepeněžitá bezúplatná plnění. Tímto způsobem byly pořízeny veškeré Zemanovy billboardy, inzeráty v novinách, plakáty, letáky i on-line reklama…
Spolek Přátelé Miloše Zemana, financující hlavně billboardy, poskytl největší plnění − v hodnotě kolem osmi milionů korun…Spolek Zemanových přátel, vedený hradním kancléřem Vratislavem Mynářem, hodlá rozkrýt své mecenáše nejdříve v květnu 2018, čtyři měsíce po volbách, po podání daňového přiznání.
V tabulce Zemanových externích podporovatelů lze nalézt vedle tohoto spolku a prozemanovské Strany práv občanů i některá velmi zajímavá jména domácích podnikatelů. Jako například developera Jaroslava Třešňáka, muže spjatého s některými kontroverzními projekty v severočeských Teplicích. Nebo Tomáše Hrdličku, bývalého člena pražské ODS, který byl řazen do kategorie stranických kmotrů. ..
Politolog Milan Znoj si nedokáže představit, že by hlavní exces letošních voleb – Zemanova „nekampaň“ spojená i s neúčastí v politických diskusích – byl někdy v budoucnu zopakován. „Je to naprosto neobvyklé i v evropských podmínkách. Nevěřím, že by to ještě někdo znovu zkusil. Zemanův tým to udělal hlavně kvůli nedobrému zdraví prezidenta,“ soudí politolog. Jak dodává, zda byla tato strategie správná a účinná, se ale ukáže až po druhém kole voleb. Celý článek Jiřího Pšeničky z 11.1.2017 v Názorech HN níže.
„Dobrý den z Hospodářských novin,
Česko volí prezidenta. Bude to buď Zeman, nebo Drahoš, nebo Horáček, nebo možná Hilšer, nebo snad Fischer, možná, i když tady už je to úplná fantazie, Kulhánek či Topolánek…
Otázka, který z nich by to měl být, padá s blížícím se otevřením volebních místností stále častěji.
Je tu ale také otázka, uznávám, že provokativní, která nepadá skoro vůbec. A přitom by mohla. Potřebujeme prezidenta? Není ta funkce dnes, v roce 2018, až příliš pouhopouhým reliktem středověkých panovníků? Reliktem nahraditelným a zbytným? Není těch „panovníků“ v čele současného státu už takhle dost? Nezjednodušili bychom si život a nezefektivnili bychom ten stát, kdybychom se průkopnicky pozice prezidenta zbavili?
Třeba vás napadnou argumenty pro i proti, ale užitečné bude se nad tím i jen zamyslet.
Prozatím přejeme dobré čtení našich Názorů a dobrou volbu.
Jan Kubita, editor“
