„Každým momentem je pravděpodobnější, že vláda Andreje Babiše získá důvěru už na první pokus. A že těmi, kdo umožní její vznik, budou komunisté a SDP Tomia Okamury. Z čeho tak lze soudit? Inu z toho, že když něco vypadá jako koalice, hlasuje to jako koalice, tak to také pravděpodobně bude koalice. Ve sněmovně funguje hlasovací stroj ANO−SPD−KSČM. Od „prkotin“ jako zasedací pořádek až po volbu místopředsedů sněmovny a šéfů klíčových sněmovních výborů. Příkop mezi trojblokem Babiš−Okamura−Filip a partajemi, které lze bez uzardění nazvat prozápadními a demokratickými, se prohlubuje každým hlasováním.
Zatím nejsilnější indicií je to, že Babiš umožnil, aby se šéfem bezpečnostního výboru sněmovny stal okamurista Koten, šiřitel zvěstí konspiračních webů a člen facebookové skupiny vášnivě se tulící k Putinovu Rusku. Kotenovy výmluvy, že ho do skupiny „někdo vložil“, jsou zhruba na úrovni chlapečka přistiženého s prakem v ruce, který tvrdí, že to okno rozbili kamarádi, kteří už utekli. Ustanovit takového týpka předsedou bezpečnostního výboru, to už musí mít člověk buď hodně velký smysl pro černý humor, nebo moc a moc chtít vyjít vstříc jeho šéfovi. Schválně: Šel by Andrej Babiš do téhle obskurní akce, po níž není nesnadné zapochybovat o jeho loajalitě k EU a NATO, kdyby nevětřil dohodu s Okamurou o toleranci vlády? Asi těžko.
Směřování k finální dohodě s okamuristy a komunisty naznačuje i Babišova nominace na ministra vnitra. Lubomír Metnar byl ještě v létě v protiamerickém a protiunijním spolku BOS. Skoro to vypadá, jako by si ministra vnitra vybíral spíš Tomio Okamura či Vojtěch Filip. Také Metnar tvrdí, že už v proruském spolku není, že odešel, když se partička začala radikalizovat, a že „vystupovat z EU a NATO je nesmysl“. Jenže je to důvěryhodné? Možná o trochu víc než Kotenovy uličnické výmluvy, ale opravdu jen o trochu. Otázka je stejná jako v případě Kotena: Proč by Babiš riskoval takovou nominací rozruch, kdyby de facto nesestavoval tichou koalici s Okamurou a Filipem? Ano, možná se chtěl zavděčit Miloši Zemanovi, ale to by vlastně vyšlo nastejno, elektorát současného prezidenta je prakticky totožný s voliči komunistů a okamuristů (a částečně ANO).
Ale ať už důvody byly jakékoli: je prakticky nemyslitelné, aby po těchto personálních tazích podpořila Babišovu vládu některá z nepopiratelně demokratických a prozápadních stran. Příkop je už tak hluboký, že ho v podstatě zasypat nelze. Babiš může kalkulovat jen s tím, že ho podpoří Filip s Okamurou. Není vyloučené, že tu budeme mít už za pár týdnů vládu s rudonahnědlým podstavcem.
V takovém případě se samozřejmě bude demokratickým stranám vyčítat, že selhaly. Že měly raději jít s Babišem, a protože to neudělaly, tak ho vlastně do spolupráce s komunisty a okamuristy nahnaly. Něco na tom samozřejmě bude. A určitě to bude tvrdit sám Babiš. Tak jako „nechtěl“ do politiky, tak jako „nechtěl“ stavět Čapí hnízdo, teď „nechce“ do holportu s komunisty a okamuristy. Ale „musí“, chudák. Jenže není to náhodou tak, že každý je zodpovědný za to, co dělá, především sám? A neměl by každý, kdo tvrdí, že je prozápadní, mít nějaké mantinely, za které už zkrátka jít nemůže?
Ale to jsou v případě pragmatického a flexibilního Andreje Babiše asi zbytečné moralistní úvahy. V každém případě jsme dospěli do bodu, ze kterého už lze spatřit jeho vládu s podporou KSČM a SPD. A zároveň do bodu, odkud je slušný výhled na následující čtyři roky, v nichž jakékoli mantinely mohou přestat existovat.
Petr Honzejk 1.12.2017, Názory HN viz níže
„Dobrý den z Hospodářských novin.
Ve volbách poslanců uspělo SPD, v anketě Zlatý Slavík „vyhrál“ Ortel. V obou případech seskupení lidí, které spojuje nespokojenost, nevědomost, strach, hysterie, ochota podřizovat se silné ruce, ochota vzdát se řady svobod, jež nabízí moderní evropská společnost výměnou za pocit většího bezpečí a tak dále.
Úspěchy protofašistické SPD a nacionalistické hudební skupiny Ortel jsou zatím posledními ukazateli proměny a rozdělení společnosti v Česku, to je mnohokrát popsáno. Nešťastné je, že je to, obvykle v „pražských“ médiích a kruzích, popisováno formou výsměchu nebo pohrdání lidmi, kteří SPD a Ortelu fandí. To je právě to aktivní rozdělování. A ukazuje také, že ti mnohdy povýšení kritici fanoušků SPD a Ortelu nevykazují o moc vyšší schopnost „zanechávat po sobě svět lepší“ (promiňte zvýšenou dávku patosu).
To, že ve sněmovně, dokonce v čele bezpečnostního výboru sedí evidentní hlupák, který na svém facebooku šíří dezinformace a se tam chlubí tam, jak si za komunistické totality užíval jako pohraničník se svým vlčákem u ostnatých drátů státních hranic, to je pochopitelně zlo a špatnost. To je třeba sledovat a vysvětlovat. Posmívat se ale těm s „vysokou školou života“, kterým je tenhle člověk sympatický, to není řešení, naopak.
Možná slepě důvěují silným, ačkoli prázným a hloupým řečem Tomia Okamury a textům Tomáše Ortela. Ale taky jsou to lidé, kteří vám opravují pračky, vezou vás tramvají do práce, vydělávají vaší firmě peníze jako obchodníci anebo třeba někde hlídají vaše děti ve školkách a možná i učí ve školách.
Jakékoli řešení té rozdělenosti začíná u toho, že nikdo nemáme, ani v duchu, voliči SPD a fanoušky Ortelů opovrhovat.
Jestli se to zdá banální, pardon. Ale nejspíš to zase tak moc prostoduché není, vzhledem k tomu, že to tolika chytrým hlavám nejde.
Přejeme dobrý víkend a advent a také dobré čtení našeho tradičního výběru toho nejlepšího z našich Názorů.
(A Zlatý slavík by měl být samozřejmě zrušen i bez ohledu na nějaký Ortel, to je jasné.)
Jan Kubita, editor.“
