„…pokud katastrofy dávají něco doopravdy nahlédnout, pak je to skutečnost, kolik za běžného provozu zdánlivě nesouvisejících věcí a dění je mezi sebou ve skutečnosti propojeno…
„Dospěli jsme na křižovatku, na níž se věci, které jsme dosud považovali za normální, zcela otočily vzhůru nohama. A jedním z našich nejdůležitějších úkolů – obzvláště pro ty z nás, co nejsme nemocní, nepracujeme v první linii nebo se nepotýkáme ekonomickými těžkostmi – je porozumět této chvíli. Pochopit, co od nás vyžaduje a co nám umožňuje udělat,“ shrnuje americká esejistka a myslitelka Rebecca Solnit. A stejně tak spisovatelka Arundhati Roy sdílí přesvědčení, že současná pandemie přímo v laboratorních podmínkách odhalila mnohé slabé stránky stávajícího uspořádání a společenských vztahů.
…jednou z největších pastí současného myšlení a doufání je tendence uvěřit, že předtím, než krize udeřila, bylo vše v pořádku – a že jediné, co je potřeba, je vrátit se k původnímu řádu věcí…
„Obyčejný život byl už před pandemií katastrofou zoufalství a vyloučení pro příliš mnoho lidských bytostí. Environmentální a ekologickou katastrofou, nemravností nerovností,“ konstatuje Solnit a Roy s ní pomyslně souhlasí, když píše, že nic nemůže být horší než návrat k minulé normalitě.
„Z historického hlediska pandemie vždy přinutily lidstvo, aby se rozešlo s minulostí a představilo si svůj svět novým způsobem,“ uzavírá svůj text Roy. „Tahle není v ničem jiná. Je to portál, brána mezi dvěma světy.“ Tou branou lze podle ní projít se vší zátěží a předsudky minulosti, s mrtvými řekami a znečištěným nebem, ale také nalehko, s odhodláním představit si svět jinak.“
Celý článek Pavla Turka „To nejhorší by byl návrat k normálu – Rebecca Solnit a Arundhati Roy: jaké pravdy odhalila současná pandemie koronaviru“ doporučujeme v RESPEKTu 12.4.2020 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
