Poslanec Stanislav Berkovec (ANO) svou hloupostí odkryl, jak se reálně vybírají mediální rady.
Děkujeme.
Snad už nikdo nepochybuje, že takto dál volit radní nelze.
Do Rady České televize byl zvolen bývalý ředitel zpravodajství Roman Bradáč, ekonom Pavel Kysilka a bývalý hokejista i poslanec Jiří Šlégr. Do Rady Českého rozhlasu galerista Marek Pokorný. Zbytek radních se bude volit, až to koronavirus dovolí.
Nebýt uniklého instruktážního dopisu poslance Stanislava Berkovce (ANO), poslanci by vystoupili s vážnými tvářemi a prohlašovali, jak na ně zapůsobily osobnosti svou nezávislostí a erudicí a jak to pomůže médiím veřejné služby. Po zveřejnění kádrováckého spisku serverem Info.cz si však tuto obvyklou lež už nikdo nedovolil…
Aby nebylo mýlky. Pan Berkovec není zdaleka první, kdo dostal na starost protlačit sněmovnou předem vybrané „nezávislé“ kandidáty do mediálních rad. Je to už vlastně taková dost ošklivá tradice. Médiím se předhodí pár extrémních jmen navržených pofidérními spolky, následně zasednou zástupci aktuálně vládní většiny někam do ústraní a hokynaří s jednotlivými jmény, případně zda úlohou nových radních má být podržet stávající ředitele médií veřejné služby, či je poslat pod gilotinu…
Pro předsedu volebního výboru v rozeslaném doporučení kolegům nebyla důležitá kvalifikace kandidátů, ale především příchylnost k ANO a odpor ke generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi, případně spolku Milion chvilek pro demokracii.
Mnozí tento kádrovácký spisek plný komplexů a frustrací celkem pochopitelně označili za estébácké manýry.
To ale není úplně přesné.
Nejvíce se to podobá produkci někdejšího Federálního úřadu pro tisk a informace, což byl za komunistů cenzurní úřad, který vytvářel přesně takové analýzy a vrcholem byla soupiska preferovaných lidí v médiích a na druhé straně naopak zakázaných „závadových osob“.
I tuto část pan Berkovec zvládl na jedničku. Na prvním místě preferovaných osob uvádí pana Bradáče, protože půjde po stávajícím generálním řediteli televize. Pan Bradáč následně ve sněmovně získal nejvíce hlasů. Dále Berkovcovi prošel ještě pan Kysilka a z chlívečku stranických kandidátů uspěl exposlanec ČSSD Jiří Šlégr. Nedoporučení kandidáti – či předrevolučním jazykem jim říkejme závadové osoby sloužící ideodiverzi Petra Dvořáka a Milionu chvilek – získali minimum hlasů.
A mezi tím pan poslanec vytvořil kolonku neutrálních kandidátů, dobově bychom asi řekli soudruhů s nedostatečně vyvinutým třídním vědomím, kteří ještě ne zcela chápou vedoucí úlohu ANO. Z těch se asi dovyberou na další schůzi zbývající radní a formou tajných esemesek a další ideové práce se s nimi bude dál pracovat.
Je nejvyšší čas to změnit. Jistě by zde byl hezký systém, který známe třeba z Německa, kdy do rad nastupují zástupci vybraných organizací. Ale to zde není moc reálné. Pokud dvacet let poslanci volí do rad zástupce nohejbalových klubů a lokálních folkloristických sdružení, bojme se toho, koho by vybrali jako preferované organizace s právem nominace radních.
Mnohem lepší je volbu poslanců, kteří totálně zdivočeli, naředit Senátem, případně prezidentem. Tento francouzský model, kdy každá instituce zvolí část rady, je vyvážená a také transparentní, protože přiznává politický vliv, který tam vždy bude.
Čím dříve se rozloučíme s dosavadní praxí, tím lépe. Dosedli jsme totiž už na samé dno…“
Celý článek Davida Klimeše „Definitivní diskreditace mediálních rad. Potřebujeme transparentnost místo kádrování“ na Aktuálně.cz, 12.3.2020 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
Související:
Sněmovna zvolila nové mediální radní. Splnila požadavky zákona?
Předchozí v ON:
Kdo kandiduje do Mediální rady veřejnoprávních médií? Seznamte se
