„Pokud mají být jesle dostupné místně i finančně, musí se na ně vyčlenit nejméně dvakrát víc prostředků, než s kolika počítá vláda. Jinak hrozí, že namísto dosavadních moderních dětských skupin budou připomínat své normalizační předchůdce.
Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině je účinný od září roku 2014. Již koncem roku 2015 byly otevřeny první výzvy k předkládání projektů na zřizování dětských skupin a financování jejich provozu z prostředků Evropské unie. Za čtyři roky (a čtyři miliardy) vyrostlo v naší zemi více než tisíc dětských skupin určených k péči o děti od jednoho roku do zahájení školní docházky a k tomu necelá stovka mikrojeslí pro děti od půl roku do čtyř let…
Financování dětských skupin z evropských fondů se ovšem chýlí ke konci a vláda proto nyní posílá do parlamentu svou představu o tom, jak jejich provoz dále zajistit. Bude jejich přejmenování na jesle pouhou symbolickou změnou?..
Místo dosavadních prostředků z Evropské unie hodlá stát na péči o malé děti věnovat pouhých 5 nebo 7,5 tisíce korun na měsíc a dítě s tím, že zbytek bude opět doplněn z evropských fondů nebo doplacen rodiči…
Mnoho rodičů vracejících se po rodičovské dovolené do zaměstnání volilo dětské skupiny i pro starší děti nikoli proto, že by byly levnější než školky… I když zákon o dětských skupinách přišel vlastně pozdě, v době, kdy už boom dětí, které se nevešly do školky, pominul, hledali rodiče pro své méně než tříleté děti zkrátka raději „něco menšího“. A nacházeli víc než to. Zejména úplně jiný přístup než ve školkách. Najednou to jsou rodiče, kdo určuje, kdy, na jak dlouho a jak pravidelně své dítě do zařízení umístí. Zatímco ve školkách by museli každou anomálii vysvětlovat, v dětských skupinách stačí vše jen včas oznámit…
Nejde totiž o vzdělávání dětí, byť to je v péči o malé děti vždycky přítomné, ale primárně o službu rodičům, kteří občas nedostanou dovolenou o všech prázdninách. Proto se v dětských skupinách klade důraz také na plynulé poskytování služby i v těchto problematických obdobích.
Tamější prostředí má navíc daleko k uniformním školkám, které rodiče znají ze svého dětství. Pro dětské skupiny neplatí stejné hygienické a stavebně technické normy, jimiž se musí řídit mateřské školy. Vznikla pro ně speciální, mírnější vyhláška. Ta sice v návrhu zákona o jeslích zatím zůstává, ale s představou vlády o „jeslových třídách ve školkách“ není zřejmé, zda tomu tak bude i v budoucnu. Předepsaná vzdálenost mezi háčky na ručníky a tisíc dalších „drobností“ tak možná transformaci dětských skupin na jesle provozovatelům značně zkomplikuje.
Navrhovaný návrat k názvu „jesle“ evokuje návrat ke službě, která už tu byla. Zařízení pro děti od půl roku věku, kde se to hemží zdravotními sestrami a kde se děti naučí pravidelně spát a chodit na nočník…
Hrozí, že megalomanský záměr udělat co nejkvalitnější službu vykonávanou co největšími profesionály v co nejlepším prostředí, to vše ovšem za hubičku, respektive za nepravděpodobné evropské peníze, narazí jako pověstná kosa na kámen.
Znovu: zní to hezky, ale ekonomicky to nevychází. Pokud mají být jesle dostupné místně (v každé větší obci) i finančně (za cenu únosnou i pro sólo rodiče), musí na ně být vyčleněno nejméně dvakrát víc prostředků, než s kolika nyní vláda počítá…“
Poučený rozbor Aleny Zieglerové „Návrat jeslí: vše, co rodiče oceňovali na dětských skupinách, je nyní v ohrožení“ najdete v Deníku Referendum ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační – sídliště Zahradní Město západ, staré dětské hřiště za domem Ostružinová 11, wikimedia, autor ŠJů
