Srdečně vás zveme na pilotní debatu „Možná přijde i prezident“
KDY: 26.3.2017 od 19:00 do 21:00
KDE: Jihočeské divadlo / Balet, Činohra, Malé divadlo, Opera
Dr. Stejskala 19, 370 47 České Budějovice
Pořádá Kroměřížská výzva
sledujte nás:
WEB: www.kromerizskavyzva.cz
Facebook: https://www.
Twitter: https://twitter.com/
Youtube: https://www.youtube.
Dopis Petra Koláře, historika a dlouholetého diplomata, signatářům a příznivcům Kroměřížské výzvy z března 2017:
„Vážení signatáři Kroměřížské výzvy a zvláště pak Ti z vás, kteří jste si přáli, abych kandidoval na pozici prezidenta ČR!
Mrzí mne, že vás zklamu, ale rozhodl jsem se po zralé úvaze a v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím, že kandidovat nebudu. Mé rozhodnutí je definitivní a nevratné.
Tím hlavním a zásadním důvodem je skutečnost, že už se ve svých 54 letech přeci jen trochu znám. Netoužím být hlavou státu, na to jsem příliš svéhlavý. Vím, že bych v případě mé kandidatury měl jen negativní motivaci, tedy potřebu zabránit tomu, aby se prezidentem naší drahé vlasti stal opět Miloš Zeman. Obávám se totiž, že i když si to jako trest za svou nezralost zasloužíme, nemůžeme si to již dovolit. Nejen kvůli stavu naší domácí společnosti a hlubokému úpadku politické kultury, ale také a hlavně kvůli našemu postavení ve světě, kvůli naší mezinárodní reputaci, kvůli hodnotovému a civilizačnímu směřování naší země a kvůli úrovni a kvalitě vztahů s našimi spojenci.
Pro tak zásadní rozhodnutí, zda se ucházet o přízeň voličů v prezidenstké volbě negativní motivace nestačí. Nebylo by to vůči vám ani vůči naší zemi poctivé. Ten, kdo bude vážně bojovat o úřad prezidenta republiky, by měl opravdu chtít být prezidentem a neměla by mu chybět vůle vše tomu podřídit. Mně ta touha i vůle chybí. Jsem si sice jist, že bych svůj úděl přijal jako poslání a vykonával bych svou funkci co nejodpovědněji a s maximálním nasazením, ale byla by to pouhá služba, nikoli opravdově prožité poslání. Prostě, ještě jsem k tomu nedozrál…
Přesto jsem byl připraven do volebního boje jít, pokud bych nenabyl dojmu, že jsou zde lepší a hlavně pro výkon prezidentské funkce způsobilejší kandidáti. Navíc tací, kteří mají mnohem větší šanci na zvolení, než já. Pro vítězství v prezidenských volbách je totiž zapotřebí získat alespoň část voličů Miloše Zemana. Obávám se, že toho bych nebyl schopen. Jsem názorově příliš vyhraněný a příliš protizemanovský. To mi sice nejspíš získává vaše sympatie, kterých si nesmírně vážím, ale nestčí to k volebnímu vítězství. A já, promiňte mi to, bych své názory nebyl schopen dostatečně ohýbat a účelově přizpůsobovat volební taktice a strategii. Přiznávám, že si nejsem jist, jestli je to cnost, která mě šlechtí, nebo je to projev mé nafoukanosti a jedná se tudíž jen o nedostatek pokory. Každopádně, má osbní inegrita je pro mne natolik cenná, že ji nejsem ochoten obětovat. Snad mi to odpustíte. Protože pravdu má Petr Pithart, když mi smutně řekl, že s takovým přístupem budu jen další morální vítěz prohraných voleb. Jenže mi potřebujeme někoho, kdo zvítězí!
S velkou úlevou jsem tedy zvláště v poslední době sledoval, že se na startovní čáře řadí nebo se k tomu chystají osobnosti, které mi každá svým způsobem nějak imponují a hlavně jsou jednoznačně prozápadní, proevropské a proalianční a nemají sebemenší chuť jakkoli koketovat a flirtovat s autoritářskými a totalitními režimy východního střihu. Nechci svou účastí ve volebním klání zbytečně oslabovat jejich šance a tříštit naše síly. Nestahuji se však z veřejného života, neodcházím na odpočinek a budu rád svými znalostmi, zkušeností a schopnostmi nápomocen každému z nich, pokud o to budou stát. A až se ten, kdo porazí Miloše Zemana, stane prezidentem, bude mi ctí být mu k dispozici.
Nejde totiž o mne, ale o budoucnost nás všech a našich dětí. Máme na to, abychom byli prosperující, atraktivní, sebevědomou a hrdou zemí, součástí světové rodiny liberálních demokracií, kde svoboda jednotlivce spojená s individuální odpovědností je tou hlavní hodnotou, na které náš stát a naše společenství stojí, kde solidarita s potřebnými je skutečnou ctností, nikoli snadno zneužitelnou naivitou, kde tolerance je projevem naší síly, nikoli slabosti, a proto nejsme tolerantní k netolerantním.
Vážení a milí signatáři Kroměřížské výzvy, berte prosím mé stažení se z ringu ne jako ústup z boje, ale jako taktické vyklizení pozice, které by mělo přispět k synergii pozitivní energie ostatních prozápadních a hodnotově nám blízkých kandidátů, nehledě na to, zda jsou spojeni s Kroměřížskou výzvou nebo jdou vlastní cestou. Nevzdávám se, stejně jako vy. Nekandiduji sice, ale nadále hodlám jako svobodný občan, kterému není lhostejný osud naší země a západní civilizace, působit na českou společnost a uplatňovat svůj vliv u nás i v zahraničí tak, abychom zůstali i nadále integrovanou součástí euroatlantických struktur a zbavili se těch politiků, kteří nás vyvoláváním strachu a nejistoty chtějí s pomocí východních větrů vmanipulovat do chaosu, hanby, ponížení a podvolení. Nedejme se, věřme si! Jde nám teď opravdu o hodně, a to nejen ve volbách prezidentských.
V dokonalé úctě,
Váš
Petr Kolář“
zdroj: Kroměřížská výzva
náhledový obrázek: prezidentská standarta ČR_wikipedie
Informace a aktuality k tématu najdete v ON
pod štítkem Kroměřížská výzva ZDE.
