„… To, že člověka baví dívat se i na temné, strašidelné, strastiplné a různé jiné příběhy, ať už fiktivní anebo reálné, je součástí určité lidské přirozenosti a lidského chování. Je to do jisté míry i součástí jisté závislosti na vlastních vnitřních biochemických procesech… Hledání míry je samozřejmě velmi složité a pro začátek se možná hodí říci otřepané, ale velmi důležité sdělení, že všechno je o míře, všechno se dá přehánět až do úplného extrému… Všechno lze přetáhnout do extrému, který začíná ovlivňovat realitu člověka, vnímání, vztahy s ostatními a podobně. Takže ta norma, respektive hranice, jsou důležité…
Ale pak jsou mnozí další, řeknu spotřebitelé a konzumenti instantního zla, kteří už mohou mít ať už množství dávkování, velikost dávek nebo obecně četnost výrazně někde jinde. To jsou lidé, kteří jsou naprosto fascinováni zločinem.
… Jde o velmi známý výzkum Lisy Kort-Butlerové z roku 2011, která se zaměřovala vysloveně na true crime pořady nejenom ty audiovizuální, ale i v podobě tištěné literatury. Zjistila, že se zvyšujícím se počtem a potřebou konzumovat, sledovat, pozorovat a slyšet tyto příběhy velmi významně koreluje také vnitřní strach posluchačů a čtenářů o to, co mohou zažít ve své realitě. Velmi zjednodušeně a jinak řečeno přišla na to, že častějšími uživateli a třeba i nadlimitními uživateli těch médií a informací, které popisují lidskou temnotu, častěji spíš reálné příběhy, jsou lidé, kteří se prostě a jednoduše bojí, bojí se ve svém prostředí, bojí se o to, co by se jim mohlo stát, jaká rizika má svět kolem nich a podobně…
Nejzásadnější faktory jsou v tom, že čím více obklopujeme zlem, čím více máme potřebu ho konzumovat a nahlížet ho v co možná nejpodobnějších odstínech a valérech toho, jak se odehrálo reálně, tím se obecně stáváme liknavější k tomu zlo ve své realitě odhalit, postřehnout, věnovat mu pozornost a zasáhnout.
… čím víc je tato generace masírovaná všemi možnými podobami útočnosti, vydírání, stalkingu, zneužívání a tak dále, tím méně jsou paradoxně schopni v realitě čelit i relativně malým turbulencím vlastních životů. To je hrozně zvláštní, že se dovedou opravdu úzkostně a depresivně bortit z relativně malých a blízkých věcí ve svém okolí, ale dovedou sledovat bezbřehé a velmi barevně znázorněné zlo a konzumovat ho doslova skoro bez emocí… Je to zvláštní a nevystačíme si s jednou odpovědí, protože to bychom otevřeli téma úplně jiné, než je téma našeho dnešního setkání, a to je téma, řekl bych, nějaké psychické odolnosti současné generace…“
Celý rozhovor s mnoha překvapivými postřehy najdete na iRozhlas a v podcastu Vinohradská 12:
MILUJETE TRUE CRIME? INSTANTNÍ ZLO NÁS VYTRÉNUJE, MŮŽE ALE VYVOLAT ZÁVISLOST
Matěj Skalický mluví s etopedem a psychoterapeutem Andrejem Drbohlavem z Institutu behaviorálních studií IBSARO
Náhledový obrázek: ilustrační
