Úplně stručně můžeme říct, že přes celou řadu ekologických problémů dneška, žijeme ve zcela jiné zemi, než jsme žili do roku 1989. Vzduch a voda jsou podstatně čistější, deště méně kyselé, odpady lépe regulované a recyklované, potraviny bezpečnější a lidé se dožívají podstatně delšího věku. Jen přírodní prostředí se jaksi dramaticky „nezlepšuje“ – přece ale máme mnohem lepší nástroje k jeho ochraně a přírodu chráníme efektivněji než kdykoliv předtím. Co z toho lze připsat vlivu EU a co by se stalo tak či tak, i kdyby Unie nebyla? Odpověď není jednoduchá, ale dle našeho názoru přesto celkově jednoznačná: je jisté, že i bez Unie by situace byla lepší než byla v roce 1989, ale současně by v mnoha ohledech nebyla natolik pokročilá, jako je dnes.
1.
Před 1989 patřilo Československo k nejhorším znečišťovatelům životního prostředí v Evropě. Odstrašující pojem „černý trojúhelník“ kam se řadila velká část našeho území, pojem „pohřebného“, vypláceného jako náhrada za ztracenou kvalitu životního prostředí, rozsáhlá devastace krajiny, lesy drasticky likvidované kyselými dešti a další fenomény jsou stále ještě v živé paměti řady lidí…Je dobré připomenout, že i sametová revoluce vlastně „začala“ demonstrací za zlepšení životního prostředí v severních Čechách. Byť EU tehdy nebyla ještě Unií, ale společenstvím, první vlivy lze vystopovat už v té době. Přístup k řešení tehdejších problémů v zemích na západ od naší hranice byl totiž jakýmsi měřítkem, ukázkou toho, že problémy, které jsme znali od nás, jsou řešitelné – a požadavky nejen environmentalistů ale i občanů v podstatě zněly ve smyslu: „Chceme, abychom problémy řešili tak, jak je řeší vyspělá Evropa.“
2.
Ekologická krize se tudíž zákonitě projevila v prvních letech po revoluci. Ochrana životního prostředí byla vedle svobodné společnosti, plurality a tržního hospodářství jednou z priorit státu a měla dnes těžko představitelnou širokou podporu obyvatelstva. Ekologové, také díky znalosti přístupu Evropského společenství (a USA) byli také relativně připraveni s návrhy nových politik, institucí a právních předpisů ve srovnání s jinými obory. Díky tomu byla počátkem 90. let přijata řada právních předpisů, které znamenaly značný obrat v právním rámci ochrany životního prostředí….
3.
Porevoluční legislativní „smršť“ v oblasti životního prostředí spolu s prvními, skutečně zřetelnými pozitivními dopady v naší zemi vedly nicméně k postupnému ochabnutí proekologického nadšení. Mnoha lidem se zdálo, že problém je do značné míry „vyřešen“, a tak se postupně hlavním tématem politického diskursu a následně vládními prioritami staly spíše otázky ekonomiky a mezinárodního zakotvení ČR… právě zde byl dopad existence EU na následný vývoj ekologické situace v ČR nejzásadnější. Rozsah a míra změn v právu životního prostředí a jeho integrace do ostatních odvětví (průmyslu, dopravy, zemědělství) by nikdy nedosáhly v tak krátké době takových rozměrů – bylo to možné jen díky velmi silné touze dosáhnout prestiže členství v EU a také neoblomnosti tehdejší EU, která na sjednocení právního rámce trvala … Jednou z nejpodstatnějších věcí je fakt, že EU nevyžaduje pouze změnu právní úpravy, ale také její úplnou a správnou implementaci… K tomu, aby bylo možné právní požadavky naplnit, bylo nezbytné situaci podrobně zmapovat a dlouhodobě monitorovat. V důsledku toho začalo široké a obsáhlé shromažďování dat, pořizovaných podle harmonizovaných evropských metodik. Poprvé jsme se dozvěděli, jaká je naše skutečná situace ve srovnání se zeměmi EU… V oblasti ochrany přírody vedl požadavek k vytvoření evropské soustavy chráněných území zvané Natura 2000 k naprosto nevídané a deset let předtím nepředstavitelné aktivitě: aby bylo možné systém navrhnout, ale také ve společnosti obhájit a postavit na vědeckých podkladech, bylo podrobně zmapováno celé území ČR….
4.
...Přímá finanční podpora v rámci evropských fondů, ale také podmínění využití financí dodržováním práva (např. cross-compliance v zemědělské politice) vedou dlouhodobě k větší integraci ekologických aspektů do ostatních odvětví. Současně, řada environmentálních investic by mohla být realizována ve značně pomalejším tempu a menším rozsahu, pokud by neexistovala přímá finanční podpora z EU. To se týká kupříkladu masivní změny v budování čistíren odpadních vod pro všechny obce v celé republice s počtem obyvatel nad 2 000 osob. Přesto, že se celý program, původně ujednaný na desetiletí, ještě nepodařilo naplnit, došlo ke zcela zásadní kvalitativní změně v čistotě vod, která by byla v našich podmínkách bez EU nepředstavitelná…
Přesto, že v řadě environmentálních ukazatelů máme před sebou ještě mnoho problémů k řešení a některé další a nové se objevují (například v otázce smogu a polétavého prachu v ovzduší, energetické náročnosti, využití a recyklace odpadů, v oblasti adaptace na klimatické změny atd.), lze bez jakýchkoliv pochyb doložit, že v řadě parametrů se ekologická situace v ČR výrazně zlepšila, případně že se problémy řeší. Otázky životního prostředí se staly integrální součástí rozhodování a také např. dopravní či průmyslové politiky. EU je současně garancí, že cyklicky se objevující tendence zatlačovat ekologické problémy do pozadí, tendence obětovat „ekologii“ v zájmu ekonomiky a jejího růstu apod. nepřesáhnou určitou míru danou evropským právním rámcem a jsou pod permanentní kontrolou nejen administrativy, ale i veřejnosti. V této souvislosti je rovněž třeba zmínit zakotvení práv veřejnosti (zejména nevládních organizací) podílet se na rozhodování o otázkách životního prostředí, včetně práva obrátit se s žalobou na soud (kterýžto aspekt vyžaduje ještě drobné úpravy). Je naprosto jasné, že bez tlaku práva EU by k tomuto důležitému posunu u nás nedošlo….
Celý článek Ladislava Mika a Evy Kružíkové „Jak Unie ovlivnila ekologickou situaci v ČR“ z roku 2015 zveřejněn v Revue Babylon 10.6.2019 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
Související v ON:
2 komentáře
Jura
V uvodu polozena otazka je velmi slozita na posouzeni a z nastinu clanku je jasne, ze autori k tematu pristupuji spis propagandisticky, nez se skutecnou znalosti stavu naseho zivotniho prostredi pred r.1989, coz je pochopitelne, protoze aktivnich „environmentalistu“, nas tehdy bylo skutecne malo a jejich jmena jsem tehdy nikde nezaslechl. Proto mam opravnene duvody se domnivat, ze se jedna o PR, napsane ciste pro potreby vylepseni image EU.
Jaka tedy byla skutecnost? Za socialismu byl hlavni duraz kladen na tezky prumysl a samozrejme ze v jeho centrech, byl stav zivotniho prostredi tristni. Na druhe strane byla vetsina uzemi CSSR zasazena naprosto minimalne, takze celkovy stav ovzdusi byl lepsi, nez je dnes. Z globalniho pohledu je dnesni stav naopak alarmujici, protoze spousta vyrob byla presunuta do Asie, kde se hledi na znecistovani jeste min, proto se skutecne zatizeni planety, mnohonasobne zhorsilo. EU se v tomto ohledu chova naprosto farizejsky a zastiranim fakt a lhanim (PR clanky, jako je tento) vytvari ve svych ovcanech pocit, jak je vsechno perfektni, zatimco skutecny stav planety, se mnohanasobne zhorsil.
Co se tyka dopravy, tak EU svym pristupem k zemedelskym regulacim a dotacim neskutecne navysila objem kamionove prepravy nejen zemedelskych produktu, ale i meziproduktu zemedelske vyroby. Co se tyka regulaci samotnych automobilu, pusobeni EU je katastrofou, kterou si neni schopno uvedomit ani spousta odborniku. Zavedenim emisni normy EURO6 se sice snizuje produkce prachovych castic PM10 temer na 0, u dieselovych motoru, ale novymy metodami vstrikovani se zvysuje produkce castic PM2,5, ktere zachyceje DPF jen minimalne. Navic spad castic PM10 byl vysoky jen v radech metru od komunikace a dal se castice PM10 uz nesirily. Castice PM2,5 se naopak rozptyluji desitky metru od osy komunikace a ne a ne spadnout. Pritom vzhledem ke svym rozmerum tyto castice pronikaji i stenami tepen, az do lymfatickeho systemu. U zazehovych motoru je situace uz stejne spatna, protoze systemy primeho vstriku (SI = stratified injection = vrstvene smesi) take produkuji pevne castice a to jeste mensich rozmeru.
O vsech techto ekologickych katastrofach, ktere nam prinesla „moderni doba“ (a EU se je nepokousi nijak mirnit, naopak k nim prispiva nemalou merou) by se dal napsat clanek desetinasobneho rozsahu, nez je zmineny PR-slint.
Kde udelali „soudruzi“ chybu? Nekomunikovali! Do vrcholnych fukci postupne pronikli prospecharsti „technologove moci“ (ukazkovy byl pripad M.Stepana, ktereho v CKD vypiskali slovy „nejsme mmale deti“), kteri si mysleli ze jsou „manazery na vsechno“, stejne jako dnesni eurokomisari. „Legracni“ byla situace v ochrane zivotniho prostredi. Pro tuto „agendu“ byl tehdy zrizen odbor ziv. prostredi na ministerstvu vnitra (spatny vtip?). Snad asi proto, ze na kazdem diskusnim panelu, se tehdy objevil nejaky „neznamy pan“ (MiB? :-) ), nejspis asi proto, aby pak „poreferoval“ o tom, co se na takove akci delo a hlavne kdo vsechno tam byl pritomen, =jmena …adresy a cisla obc.prukazu, jsme mu obvykle nediktovali :-) .
PS- dnes uz zacina byt zcela jasne, ze socialismus, ktery ridil vsechno podle priorit, byl mnohem vice „environmentally friendly“, nez soucasny trzni system, presneji nadvlada korporaci, ktery bezostysne drancuje zdroje planety, v zajmu spotreby, ktera znamena zisk. Tomu zcela odpovida i soucasny bezutesny stav nasi planety.
btw- spousta skutecne toxickeho odpadu v byvalych brownfieldech, byla jeste pozustatkem predchoziho „korporativistickeho usporadani“, ktere vladlo v nasi zemi za dob protektoratu 3. Rise Rimske naroda Nemeckeho, ktera se stala predobrazem dnesni korporativisticke EU
Zita Kazdová
Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Miko
Doc.JUDr. Eva Kružíková, CSc. https://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/evropska_unie/cesi_v_ridicich_funkcich_evropskych/index.html
Milý Juro, ve svém svatém zápalu proti EU v komentářích pro ON se prosím oprosti od urážlivých nálepek z dezinformačních webů. Prosím Tě o to podruhé. Děkuji, ZK