„Rok 1948 se do Českých a Slovenských dějin zapsal jako rok nástupu komunistické strany k moci. Politické napětí, jež tehdy panovalo mezi levicovými a pravicovými stranami se ještě více zostřilo díky instrukcím, které přivezl náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin přímo od Stalina 19. února 1948 – Stalin chtěl, aby komunisté přešli k rozhodujícímu střetnutí. V případe potřeby dokonce nabídl vojenskou pomoc, kterou Klement Gottwald zprva odmítal, ale nakonec přijal jako závaznou směrnici. (tzn. pokud nastanou v převratu komplikace, Sovětská armáda má právo vtrhnout do ČSR).
Vyšetřování některých politických afér policejní složkou státu – Sborem národní bezpečnosti (SNB) – vedlo k protestům nekomunistických ministrů, které vyjádřili na zasedání vlády 13. února 1948 společně s odmítnutím chystaných přesunů velitelů SNB v Praze, jež měl v podstatě posílit vliv KSČ v policejních složkách. Protože vládní usnesení bylo ministrem vnitra Václavem Noskem (KSČ) odmítnuto, dalšího jednání vlády se 12 ministrů nekomunistických stran nezúčastnilo a 20. února 1948 podali demisi v očekávání, že tuto demisi prezident Beneš nepřijme a dojde k předčasným volbám, nebo že komunisté ustoupí.
Komunisté však vyšli do protiútoku – svolali manifestaci na Staroměstské náměstí 21. února, sjezd závodních rad 22. února a generální stávku s více než dvěma miliony zúčastněných o dva dny později. Vše mělo jediný cíl: donutit prezidenta, aby demisi přijal. Komunisté dokonce vytvořili nové ozbrojené složky – lidové milice. Proti tomu stáli pouze vysokoškolští studenti, kteří uspořádali 23. února pochod na Hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Benešovi. Komunisté tlačili i na další (levicové) politické strany – docílili odtržení prokomunistické třetiny sociální demokracie a její následné začlenění do KSČ. Akční výbory vylučovaly lidi, kteří nesouhlasili s Komunistickou stranou.
Prezident Beneš jednal se všemi stranami a nechtěl přijmout Gottwaldův návrh, vyjádřil přesvědčení, že jistě ne všechen československý lid si přeje zánik demokracie a že si nepřeje svým podpisem demokracii zabít. 25. února 1948 však pod nátlakem a ze strachu z občanské války a vojenského zásahu Sovětského svazu prezident Edvard Beneš nakonec demisi přijal.“
Pro základní časovou a faktickou osu doporučujeme dějepis.com, zde Převrat roku 1948 a 50. léta
Aktuální pozvánky 2019:
Kolem 25. února se uskuteční několik akcí proti komunismu či na památku Jana Zajíce. Chcete-li se symbolicky připojit, zapalte Janovi svíčku či přispějte na vznik unikátního dokumentu o Václavu Havlovi.
Zdroj: Milion chvilek pro demokracii
https://www.facebook.com/milionchvilek/
„Vítězný únor 2018“ – nezapomínáme!
„Po prvním „zahřívacím“ kole jednání ANO s novým vedením sociálních demokratů se podle Andreje Babiše rýsuje koalice ANO a ČSSD s podporou komunistů. Bylo by to tak poprvé od listopadu 1989, kdy by se vláda otevřeně opírala o hlasy komunistů. Kabinet hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM je nyní „jedinou variantou na stole“, řekl po úterním jednání s nově zvoleným vedením sociální demokracie premiér Andrej Babiš…“ Echo24, 22.2.2018 ZDE.
Je tak nějak česky symbolicko-ironické, že právě ve dnech, kdy si připomínáme smutné a kulaté výročí únorových událostí roku 1948 (v r. 2018), se zřejmě rodí první polistopadová vláda, která se bude opírat o otevřenou podporu bývalé komunistické státostrany. Je to možná ironické, ale není to náhoda.
„Téma: únor 1948“ ve faktech, názorech a komentářích na info.cz ZDE.
Související v ON
25. únor 2018: česká společnost si připomíná 70 let od komunistického převratu. AKTUALIZACE