Z konce války se sice před pětasedmdesáti lety radovali nejspíš i oni. Vedle toho ovšem měly „slavné dny květnové“ pro miliony německy mluvících obyvatel naší vlasti příchuť strachu: tušení, že vítězové jim jejich národnost jen tak neodpustí.
A tyto obavy se záhy ukázaly jako oprávněné: vyúčtování za léta útlaku smetlo se skutečnými viníky různých jazyků – lidmi, kteří s nacismem kolaborovali a nestačili se včas vytratit stejně jako mnozí exponenti tohoto režimu – zástupy více či méně nevinných. Byla to jak naprostá většina Němců, kteří před válkou a mnohdy i během ní žili v českých, moravských a slezských městech a obcích pokojně a s nacismem se nijak nezapletli, tak velký počet těch, kdo byli v nepravý čas na nepravém místě a připletli se do soukolí divokého odsunu – do této snahy i pomsty československého státu vyrovnat se s národnostními problémy tím, že se na tři miliony Němců odsunou za hranice…
Dojít konečného součtu těch, kdo zaplatili životem, nebo jen vypočítat místa těchto projevů nespravedlnosti je téměř nemožné…
A podobně nesnadné je podle něj kategorizovat, kdo se násilí dopouštěl: vojáci, příslušníci různých polovojenských formací, ozbrojenci různých národností, od armádních jednotek přes partyzány až po seskupení ozbrojenců, kteří pod maskou „národní očisty“ páchali vraždy a loupežné mordy.
…postoj státu, a především komunistického režimu, je také důvodem, proč se o páchaném násilí až donedávna nemluvilo a zmínky o něm ještě dnes jitří emoce…
Celý článek „Katolický týdeník: Po vítězném jaru přišlo krvavé léto“ včetně odkazu na tématický Katolický týdeník doporučujeme na cirkev.cz 5.5.2020 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
Související AKTUALIZACE:
V lese kousek za naším domem na východním okraji Prahy je zakopáno tucet německých vojáků popravených ve dnech po konci války. Už dva roky se je marně pokouším najít, vyzvednout ze země, identifikovat a nechat důstojně pohřbít.
Celý článek Luboše Palaty „Němci zakopaní v lese“ najdete na Deník.cz 6.5.2020 ZDE.
Související v ON:
