Přátelé cykloturistiky a přírody!
O sobotě 17. 9. 2016 jsme – navzdory zamračené obloze a předpovědi deště – ve dvou vyjeli do krajiny na tradiční sobotní cykloakci.
Pokud jste nevyužili pozvání přidat se na cestu podél Sázavy, přijměte tento výlet jako další tip pro vaše vlastní vyjížďky:
FOTOREPORTÁŽ Z CYKLOVÝLETU POSÁZAVÍM v sobotu 17.9.2016
Začátek byl v Čerčanech na nádraží. Po červené turistické jsme se podél Sázavy klidnou jízdou mlhavým oparem dostali k opevněnému kostelíku v Ledci. Kromě podzimního počasí tu na nás dýchla i historie s chvilkou meditace při focení kostela a přilehlého hřbitůvku.
V podstatě po vrstevnici jsme dojeli pod Zbořený Kostelec, což je zřícenina hradu s výhledem na řeku Sázavu a na Týnec. Tento výhled se ovšem naskytne, jen když na stromech není listí. Prohlídky jsme se vzdali a po pár kilometrech jsme po silnici č. 107 dojeli na okraj Týnce nad Sázavou (270 m. n. m.) na odbočku na modrou turistickou. Tou jsme vyfuněli až k vyhlídce Panská Skála (470 m), kde jsme dali delší pauzu na doplnění tekutin vypocených při překonání dvousetmetrového výškového rozdílu. Bylo pod mrakem, nepršelo, bylo vlhko, teplo. Celkový pocit z počasí byla „prádelna“.
Po červené jsme pokračovali na Kněží Horu (490 m) ke zvláštní skupině kamenů obklopených fluidem lesní mystiky. Následoval ostrý sjezd po mokrých klouzavých kamenech ke štole Halíř. To je turistická atrakce, jsou tu vedené prohlídky. V „pokladním domečku“ čekali, jako průvodci štolou, na návštěvníky dva studenti, chlapeček a holčička. Nás si vyzvedla sličná posluchačka stavební fakulty, která nám přidělila typické helmy, hornickou baterku, provedla štolou a detailně poreferovala o těžbě zlata v této kamenné „chodbě“. Teplota se v podzemní chodbě držela na sedmi stupních a po opuštění štoly jsme se chvíli ve venkovních dvaceti stupních cítili jako v tropech a pomalu jsme rozmrzali.
Pak jsme najeli na zelenou a z 340 m strmě vystoupali na 400 m k Boží Skále u Jílového. Podobně jako na Kněží Hoře na nás u tohoto zvláštního menhiroidního kamene dýchlo fluidum mystiky a tajemna. Na náměstí v Jílovém jsme dali občerstvení, po zelené sjeli k Záhořanskému Potoku a po modré podél něho pokračovali do Psár. Při výjezdu z lesa na silnici bylo nutno překonat malou „strž“. Přenášení bicyklů byl při počínajícím mrholení na namoklých kořenech docela záhul.
Z Psár bylo nutno po červené překonat převýšení padesát metrů mokrým lesem po kluzkých kořenech do Horních Jirčan. Značená červená pak vedla přes Osnici kolem Průhonické obory do údolí potoka Botiče, což lze spolu s průjezdem Pitkovickou Strání označit jako jízdu terénem.
V Uhříněvsi jsme zůstali na asfaltu a přes Dubeč jeli na Černý Most k metru. Tam jsme se dostali za setmění. Za sebou jsme měli sice jen 70 km, ale ty byly nejen záživné, nýbrž – díky mnoha krpálům – i jaksepatří „výživné“. Ti, co dostali pozvánku na cyklovýlet a kvůli špatné předpovědi počasí nejeli, ti se ošidili o nádhernou štreku mlhavým Posázavím.
Já jsem inkriminovanou trasu projel ve čtvrtek před onou sobotou. Ten den panovalo vysloveně letní počasí s pohlednicově modrou oblohou. Sobotní „mlhavo“ a nízké mraky jsem pak vnímal jako „vteřinový“ přechod z léta do podzimu.
Rudolf Zemek
cyklovyletypraha@seznam.cz
mobil: 702 183 101
Fotky jsou na:
http://50plus.rajce.idnes.cz/Cercany_-_Zboreny_Kostelec_-_Pruhonice_na_kole_17.9.2016/
Další cyklofotoreportáže jsou na:
http://50plus.rajce.idnes.cz/