Ne všechno funguje ... Víme o tom a pracujeme na nápravě. Děkujeme za pochopení.

Narůstají psychické problémy dětí. Jak jim mohou předcházet rodiče?

Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu a závažné poruchy příjmu potravy – to je denní chleba dětských psychiatrů. 

Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny vzrostl za posledních deset let počet dětských pacientů v psychiatrických ambulancích o polovinu.

Rodiče by přitom mnohdy komplikacím mohli předcházet tím, že dětem dají dostatek samostatnosti, budou pro ně dostupní a nezatíží je rozhodováním, na které nejsou zralé, shrnuje dětská psychiatrička Marie Pozdílková. 

Dnešní doba je navíc velmi výkonová. I když se snažíme upravovat vzdělávací plány, ne vždy se to daří. Zátěž ohledně školy i dalších nároků je pro děti velká.

Dalším rizikovým faktorem – zejména pro adolescenty – je styl výchovy. Spousta rodičů má potřebu za děti řešit všechno, nedaří se jim své děti postupně vést k samostatnosti a zodpovědnosti. V dospívání potom najednou od nich ale očekávají, že to budou umět. Jenže ony se to nenaučily.

Často za děti děláme spoustu věcí, aby to bylo správně a rychle. Nenecháme je dělat chyby, nenecháme je zapomenout si věci, nenecháme je se vztekat a chvíli trápit. Když potom přijde dospívání, které je spojené s potřebou vzdoru, aby si dítě mohlo vybudovat vlastní osobnost, je najednou ztracené. Neví, co chce. Neví, jak si zařídit život tak, aby se mu líbil.

Týká se to i možností trávení volného času. Mnoho rodičů má jasnou představu o tom, jak má vypadat trávení volného času. Rodiče nechtějí, aby se dítě flákalo – má chodit na kroužky, učit se angličtinu. Jenže volný čas je volný čas, je určen k tomu, aby dítě hledalo, co ho vlastně baví, co chce v životě dělat. Nejde jen o to, aby neustále zlepšovalo své schopnosti a dovednosti.

Volný čas spoustě dětem chybí a takové děti mají potom v pubertě úzkosti či depresivní propady. Když se jich zeptáte, co mají rády, co jim dělá radost, tak nevědí. ..

…Když uvidíte, že (šestiletetý syn) někoho bije nebo někdo bije jeho, tak přirozeně zasáhnete, ale jinak by měl konflikt ustát sám. Potom to můžete uhladit, ošetřit…

Zasáhnu, hranici nastavím, ale není třeba dlouhého kárání a vysvětlování.

Druhou zásadou je nenechat dítě rozhodovat, když na to kompetence ještě nemá…

Nedávat dítěti vyšší kompetence, než mu patří, je totiž také velmi důležité.

A třetí věcí je být pro dítě dostupným. Což se nám také úplně nedaří, protože jsme sami velmi zaměstnaní.

Dostupnost je tedy velký úkol pro rodiče. Neznamená to ale, že musím vždy ve všem vyhovět.

Doporučujeme celý rozhovor Kateřiny Kudlíčkové s MUDr. Marií Pozdílkovou
v EDUzínu, 15. 12. 2022 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační

Marie Pozdílková je lékařka pracující v ambulanci dětské a dorostové psychiatrie pražského Institutu neuropsychiatrické péče. Od roku 2012 do roku 2016 působila jako sekundární lékařka na Dětské psychiatrické klinice 2. LF UK a FN Motol v Praze. V roce 2013 absolvovala klinickou a výzkumnou stáž v Mood Disorders Centre of Ottawa.

Související příspěvky