Na jaké „křesťanství“ se odvolávají mnozí „obránci křesťanských hodnot“? Páchne čertem…AKTUALIZACE

AKTUALIZACE: navazující eseje Tomáše Sedláčka v HN

3.8.2018 Radikalita dobra, banalita zla a iracionální strach z uprchlíků
10.8.2018 O absurditě dobra a Bohu, jehož nelze urazit

…Zlo je banální, jak víme od filozofky Hannah Arendtové. Nemá podobu démona, zahnívající mrtvoly nebo Satana s rohy. Zlo spíše vypadá… normálně. Banálně. Jako průměrný občan, možná jako váš soused…To naše, české zlo je banální v tom čertovském slova smyslu, tedy že vlastně o nic nejde, že se to vždy nějak dokoulí, dohodne, „buchty a pokec“. Cílem je nějak se z toho vykroutit, někde „ohnout nějaký ten roh“, zaokrouhlit. Naše banalita zla jako by ztělesňovala samo-o-sobě-hloupé, snadno překonatelné zlo…

Původní článek 3.8.2018:

„Nejen víra v Boha, ale i satanismus má svoje pravidla, svá přikázání. Ta jsou v podstatě shrnuta ve dvou základních principech, kterých se má satanista držet. První: Miluj sebe samého. A druhé: Miluj ty, kteří milují tebe, a nenáviď ty, kteří tě nenávidí. Jinými slovy, stav sebe a svůj užitek na první místo. Čiň dobro těm, kteří činí dobro tobě, respektive těm, ze kterých může něco kápnout. Naopak nenáviď ty, kteří nenávidí tebe, a páchej zlo na těch, kteří ho páchají na tobě, nebo těch, kteří pro tebe mohou být nebezpečím do budoucna.

Ano, z pohledu satanistů je to takto prosté. Prosté jako facka. Dělej to, co přináší blaho tobě − jsi přece nejvyšší entita. Dělej jen věci výhodné pro tebe. Na nikoho se neohlížej maje na mysli jeho dobro, ale jen tak, aby to přineslo užitek tobě samotnému. Nikdo ti není bratrem či sestrou natolik − říkal zakladatel Církve Satanovy Anton LaVey −, aby ses na něj měl povinnost jakkoli ohlížet, a už vůbec není důvod, abys kvůli blahu jiného obětoval byť jen ždibec blaha svého.

Cokoli, co stojí mimo rámec toho, co je výhodné pro mne, případně mnou vyvolené, je hloupost. Dobro je jen šalba, dobro neexistuje, dobré chování je jen přetvářka. Jakákoli péče o druhé, věrnost, odpuštění, milost, solidarita − jakékoli dobro − je pouhou iluzí.

Iluzí, kterou vytvořili slabí jedinci, aby obhájili svou slabost. Ti, již ze slabosti dělají ctnost a ze síly slabost. Ti, již vymysleli ideologii slabosti a pokory, která zbavuje silné jejich síly a ze slabých dělá ctnostné; ideologii ve službách těch, kteří by jinak neměli šanci přežít.

Právě těmito tezemi zpochybňoval Friedrich Nietzsche křesťanství. Právě na těchto myšlenkách vybudoval Adolf Hitler a lidé kolem něj nacismus.

Jinými slovy, když ti dá někdo facku, tak mu ji vrať a rovnou mu dej dvě, ať si příště dá pozor. A pokud je dost silný na to, aby ti mohl být nebezpečný, tak ho raději rovnou pro jistotu zadupej do země, můžeš-li. Tvá bolest je to, čemu je třeba se vyhnout, bolest druhých není důležitá.

Skotský filozof David Hume v 18. století napsal, že pravý sobec by raději nechal zahubit miliardy lidí, než aby riskoval odření vlastního prstu. A protože na ostatních nezáleží − „miluj jen sebe samého a to, co ti dělá dobře“ −, je smrt milionů lidí satanistovi úplně fuk. Za člověka považuje jen sám sebe, ostatní vnímá jen jako loutky ve svém divadle života. Nevidí a necítí, nevnímá jejich bolest a jejich životy ho zajímají jen jako zábavné divadelní představení.

Takovému člověku jsou ostatní lidé jen prostředkem k dosažení jeho vlastních cílů.

Oba Kantovy morální imperativy obrací naruby: Není žádný mravní zákon nade mnou ani ve mně, já sám budu soudit, co je dobré a co zlé (totiž co je dobré/výhodné pro mě). A k žádnému člověku se nebudu chovat jako k cíli svého chování, ale jen jako k prostředku k dosažení cílů svých.

V tomto tkví jádro satanismu, aspoň podle LaVeyovy Satanské bible − ne v nějakých podivných rituálech, kde se sekají slepičí hlavy či konají lidské oběti. Rituál je jen symbolickým projevem víry. Kdo věří, že vlastnímu blahu je třeba obětovat vše, nebude mít problém svému blahu skutečně obětovat úplně vše − prakticky či symbolicky (včetně oběti jiného člověka).

Pomiňme nyní rituální neoriginalitu, která je jen jakousi křesťanskou symbolikou naruby, a zaměřme se na „přirozenost“ této ideologie. Není nakonec opravdu přirozenější dát pár facek tomu, kdo si začne, kdo dá facku vám nebo někomu z vašich blízkých? Není přirozené milovat jen ty, kteří milují vás, respektive milovat jen ty, u kterých doufáte, že vám lásku budou opětovat? Ono je to vlastně prosté: síla je zkrátka síla a slabost je slabost. Kdo má dost síly obsadit sousední zemi, ten to prostě udělá, protože může.

Teprve v tomto kontextu se najednou začne ukazovat „absurdita“ dobra, tak jak ji vytyčil Ježíš. Co je na tom, milovat ty, kteří milují vás? Copak to nedělá každý? A když přejete dobro těm, kteří chtějí to samé i pro vás, co navíc konáte ve srovnání s tím, co dělají lidé bez morálky, včetně třeba satanistů? Právě tady vyniká Ježíšovo „miluj své nepřátele“ a „když tě někdo udeří, nastav mu druhou tvář“.

Je to absurdní, nepraktické, nevýhodné, naivní, hloupoučké, přehnané dobro, o kterém tu Ježíš hovoří. Ale právě to je jádrem skutečného křesťanství. To, že se všemocný stane slabým, vševědoucí neví, kudy dál, jinak než dát v oběť sebe sama, silnější bytost, aby slabší mohli žít v pokoji a spáse.

Právě na těchto hodnotách stojí naše západní křesťanská civilizace, na jejíž kořeny se v poslední době odvolává stále více lidí.

Málokoho slyšíte ohánět se židovsko-římským dědictvím nebo nabádat k jeho návratu, ale ke křesťanství (či spíše k „návratu ke křesťanství“, jako by křesťanství bylo něco, co už zaniklo) se hlásí kdekdo hlasitě a rád. Počínaje americkými prezidenty přes část konzervativní pravice ve světě i u nás až po lidi, kteří Boha hledají jen v rituálech.

Na co se ale odvolávají? Na jaké křesťanství? To s tím radikálním, absurdním, trapným, sebeobětujícím se dobrem?

Anebo jsou naše společnost − tak jak vykládáme našim dětem ve školách ekonomii, mezinárodní vztahy, migraci − i naše „křesťanství“ zaneseny principy, které by se spíše hodily do LaVeyovy Satanské bible?

Tomáš Sedláček „Zaklínáme se křesťanskými hodnotami, ale sloužíme Satanovi. Musí z nás mít radost“, 27.7.2018, HN

DOPORUČUJEME související:
Martin Fendrych: „Porno“ na Vltavě: Stanice ČRo čelí útoku kvůli penisu, orgie prudérnosti, 27.7.2018, Aktuálně.cz

..Podivuhodné, v době, kdy jde mainstream až skoro zuřivě proti korektnosti, kdy být korektní znamená být zpátečník, kazisvět, sluníčkář, je, když se to hodí, náhle vytasena prudérnost, zjevně proto, aby „nebylo stanic moc“. Dodejme, že se to děje v době, kdy prezident země Zeman mluví jak dlaždič a je mu to nejen tolerováno, mnozí to dokonce vítají…

Související v ON:
4.6.2018 Násilí na divadle nebo násilí v divadle? Odmítáme, aby lidé, kteří šíří nenávist a brání svobodě, mluvili jménem křesťanů