Ne všechno funguje ... Víme o tom a pracujeme na nápravě. Děkujeme za pochopení.

Happy Sherwood aneb jak ze špatného zadání vypadnul špatný výsledek. O environmentální, sociální a bezpečnostní slepotě projektu „Šťastný Hlavák“

28. listopadu 2023 byla veřejnost seznámena s vítězným návrhem na obnovu Vrchlického sadů a přestavbu odbavovací haly pražského hlavního nádraží. Vzešel z mezinárodního soutěžního dialogu. Záhy se však ukázalo, že jeho průběh i výsledek má několik problematických míst a silný odpor se vzedmul i v široké veřejnosti.

„Nepotřebujeme nové stavby, musíme využívat ty, které už máme,“ hřímal světoznámý kritik architektury Aaron Betsky v půlce května roku 2019 v Centru architektury a městského plánování, které teď agresivně obhajuje vítězný návrh počítající se zbouráním haly ze sedmdesátých let a postavení struktury nové.

Na stejnou notu později s velkým ohlasem v Praze přednášela Anne Lacaton, která rovněž naléhá na západní svět, aby přestal stavět nové a bourat staré, ale využíval a transformoval to, co má. Tyto akce vždy vzbudí velké nadšení, i proto, že jejich vzkaz je až banálně jednoduchý. Druhý den se ale všichni, kdo jsou zapojení v procesu stavitelství, včetně politiků, investorů, úředníků, administrátorů, architektů a stavebních korporací, vrátí do starých kolejí.

Zbourat staré a postavit něco nového není hodnotově neutrální volba, environmentální stopa je vždycky výrazně větší než při rozhodnutí rekonstruovat, konvertovat a transformovat něco starého, přestože momentální náklady mohou být třeba vyšší.

Součástí zadání byl materiál, který se jmenuje Antropologický průzkum uživatelských potřeb a praktik. Za jeho autorstvím stojí platforma Anthropictures, odpovědnou osobou je Barbora Bírová, antropoložka, která se zabývá sociálním bydlením a bezdomovectvím a je ředitelkou Platformy pro sociální bydlení. V materiálu se věnovala pozornost i potřebám „místních“, včetně lidí, kteří zde tráví velkou část času, ať už jde o lidi bez domova, nebo lidi účastnící se drogového trhu.

Jakkoli o nich materiál hovoří jako o rovnocenných aktérech, na rozdíl od dalších skupin, jako jsou „pejskaři“, „čekající“ a „procházející“, jejichž dlouhé citace formují jejich obraz, nemají „místní“ ani jednu citaci, veškeré závěry jsou filtrovány pozorováním zpracovatelů a předsudky ostatních skupin uživatelů.

Tomu odpovídá i celý diskurz ospravedlňující soutěžní dialog a jeho výsledky…

 

Kontinuální péče, opravy, úklid, rekonstrukce a drobné transformace se každopádně mediálně prodávají hůř než velkolepé vizualizace. Odhlédneme-li od klimatické zátěže, komfortu má dle vítězného projektu ubýt všem, pokud si zrovna nejdete na nádraží nakoupit.

Myslím, že nezbývá než ukončit trapné vykrucování, uznat chybu, poučit se z přínosných kvalit všech tří výsledných návrhů, soutěžní dialog zrušit a začít znovu a lépe.

 

DOPORUČUJEME celý text ZDE

 

 

 

Náhledový obrázek: ilustrační

 

Předchozí k tématu v ON:

Hezky česky: architektonická soutěž na Hlavní nádraží v Praze, které je i není kulturní památkou

Související příspěvky