Lesy jsou všeobecně vnímány jako bohatství naší země, a to se vším, co poskytují – s vodou, svěžím vzduchem, zpěvem ptáků, míháním se zvěře, uklidňující hrou zeleně i bájným klidem.
V posledních několika letech se však stále častěji projevuje nervozita a zvýšená pozornost a citlivost veřejnosti způsobená vnějšími projevy problémů, jako jsou rychle přibývající holiny po kalamitních těžbách nebo zvýšený pohyb těžké techniky a převoz dříví po silnicích. Jevy, na které už léta upozorňuje část lesnické a odborné veřejnosti, jsou tedy zřetelně viditelné.
Výroční zprávy o stavu lesů, donedávna uklidňující až radostné, začínají být konfrontovány s realitou.
Obojí je ale jen náš pohled na les zvenku.
Co by nám naše lesy řekly, kdyby uměly mluvit lidskou řečí?
Nejspíše by toho bylo mnoho a z jejich pohledu by se to všechno stalo „teď“.
Přestaly platit pořádky a zkušenosti, které formovaly lesnické hospodaření v posledních stoletích.
Klimatická změna je tu a probíhá rychleji, než jsme čekali. Vyvolala skutečnou krizi nejen našich nepřipravených porostů, ale i celého lesnického oboru a navazujících odvětví, které byly postaveny na předpokladu dlouhodobé stability, rovnováhy a vyrovnané (či spíše stále se zvyšující) produkce.
Nabízí se tedy spousta nových otázek, na něž hledáme odpovědi. Věda poskytuje mnoho výstupů, často dílčích, které se postupně propojují, a bude potřeba je integrovat do jiného přístupu k lesům a hospodaření v nich. Nejobtížnější však bude tyto přístupy přenést do každodenní praxe.
Dílčí závěry o nutné změně hospodaření už máme k dispozici mnoho let, některé se promítly i do legislativy, ale rezistence systému podporovaná pestrými osobními zájmy hlavních aktérů je velice silná.
Nabízí se zde uvést pár příkladů.
Je nezbytné využít znalostí o fungování pralesů, přirozených lesů a biodiverzity v nich. Tyto lesy málo nebo méně dotčené lidskou činností nám ukazují, jak může fungovat přirozená obnova dřevin, kde a proč se jim daří, jaká je jejich přirozená struktura a odolnost vůči okolním vlivům, jak pracují autoregulační procesy apod. Přesto je naše lesnictví až na dílčí výjimky dosud postaveno na naprosto odlišném, velmi zjednodušeném způsobu obhospodařování, které v důsledku vede ke snížení biodiverzity a odolnosti porostů a k následným kalamitám. Těm zásadně nahrává i využití velmi omezeného spektra modelů hospodaření, které vytváří poměrně unifikované lesy, jimiž se potom kalamity šíří jako požár (či kůrovec, obojí máme v čerstvé paměti).
Péče o půdu jako o základ stability i produkce je opomíjena – její zhutňování pojezdem mechanizace po celé ploše, ochuzování o živiny odvozem biomasy, ničení ustálených půdních vazeb po holosečích, homogenizace půdních horizontů přípravou půdy, nedostatečná meliorace využitím přípravných a melioračních dřevin jsou dlouhodobou chybou v přístupu k lesům.
Les totiž není jen to, co vidíme nad zemí. Les, to je i půda. A půda je chlebem lesa.
V praxi se často všechen čas věnuje „lesu nad zemí“, musíme si ale najít prostor i na to, co zůstává skryto pod povrchem.
Zvěř je jednou z neopomenutelných součástí naší přírody, jejím oživením, ovlivňuje vývoj vegetace, může být i významným zdrojem finanční stability lesních majetků. Ale nerespektování základních doporučení pro její chov, zejména maximálních únosných stavů (když společenský konsenzus z minulosti z procesu vyloučil velké predátory), vede na mnoha místech k ohrožení existence lesa – přinejmenším jeho dřevinné skladby a stability.
Dostává se k vám dílo, které po přečtení můžete zhodnotit sami, a jsem přesvědčen, že určitě nějaké emoce vyvolá – je totiž značně odlišné od klasického formátu učebnice.
Nevrací se příliš ke starým „ověřeným pravdám“, ale naopak přináší nové poznatky výzkumu a usazuje je na správná, někdy i dosud poměrně prázdná místa (např. v tématech bezobratlí, půdní mikrobiom, interakce mezi dřevinami, kombinované působení stresu), ve vyšší než obvyklé míře propojuje informace týkající se jednotlivých témat, zjištění a závěry jsou formulovány a zdůrazňovány s ohledem na praxi lesnického hospodaření a doprovodná videa nejsou jen opakováním psaného, ale jeho dalším rozšířením.
Lesníkům, vlastníkům i hospodářům přeji, abychom i s přispěním této publikace dále posouvali svoje znalosti a povědomí o tom, jak les funguje, dokázali informací správně využít a stát se spolutvůrci nezbytných změn v přístupu k lesům nikoliv kvůli společenským požadavkům, ale z našeho vnitřního přesvědčení.
A co popřát do budoucna českým lesům?
Především velký respekt a pozornost ze strany společnosti a poučené a vnímavé vlastníky a lesní hospodáře.
Jsem rád, že se jimi právě stáváte i Vy!
Milan Hron, lesník, předseda sdružení Pro Silva Bohemica
(předmluva knihy)
Kniha Ekologie lesa – Jak se les mění a funguje
je dostupná volně ke stažení z webu Masarykovy univerzity.
