„Druhý inaugurační projev se panu prezidentovi Miloši Zemanovi opravdu mimořádně povedl. Sice je pravda, že k vyřizování osobních účtů zpravidla tuto slavnostní příležitost nepoužíval ani Gustáv Husák, ale na druhou stranu je nutné sportovně přiznat, že tak upřímné nenávisti jako Miloš Zeman je opravdu schopen jen málokdo. Prezident, kterého už politicky neohrožuje vůbec nic, takže si může dovolit úplně všechno, přednesl ve Vladislavském sále taxativní seznam nepřátel, do kterého se vešly mimo jiné Hospodářské noviny, týdeník Respekt, Česká televize a tak dále. Jeho proslov žánrově ze všeho nejvíc připomínal „Dvě minuty nenávisti“ z dystopického románu George Orwella 1984…
Pozoruhodné úkazy v české politice nebyly tento týden spojeny pouze s Milošem Zemanem. Skvělý part sehrál například poslanec hnutí ANO Jiří Bláha, když hájil své hlasování pro Zdeňka Ondráčka coby předsedy sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Prohlásil, že protesty proti komunistickému bijci, který v roce 1989 honil s obuškem demonstranty požadující svobodu a demokracii, jsou vlastně pokusy o veřejný lynč srovnatelné s procesem s Miladou Horákovou v padesátých letech. Když člověk slyší takové srovnání, neví, jestli má plakat, nebo se smát.
Když ale sledujeme, jakými argumenty Bláha Ondráčka hájí, běhá už mráz po zádech. Třeba: „Podle mě pan Ondráček není mlátička, je to normální občan, který byl ve výkonu funkce.“ Nebo: „Lidé, kteří s ním přicházeli do styku, říkají, že je čestný, odborně velmi zdatný a spolehlivý. Co tady řešíme? To, že v roce 1989 dostal rozkaz, že musí rozehnat demonstraci.“ Je to argumentace jako vystřižená z knihy Hannah Arendtové „Eichmann v Jezuzalémě − zpráva o banalitě zla“.
Arendtová ukazuje na příkladu Adolfa Eichmanna, který měl ve třetí říši na starosti „konečné řešení židovské otázky“, že zlo může být naprosto banální. Eichmann podle ní vůbec nebyl nějaký fanatik, který by nenáviděl Židy. Sám sebe viděl jen jako svědomitého, poslušného a ambiciózního „úředníka“, který jen plnil rozkazy, choval se v rámci platných zákonů. Arendtová na něm přesvědčivě demonstruje, co se stane, když se člověk zbaví svého svědomí, své morální autonomie. Je pak schopen neuvěřitelných zločinů, aniž by je jako zločiny vnímal.
Celý článek Petra Honzejka „Dvě minuty Zemanovy nenávisti a banální zlo Zdeňka Ondráčka“ v HN 9.3.2018 ZDE.
S TGM nemá dnešní prezident společného nic. Za jeho stolem se nemůže cítit dobře. TGM neměl Zemanovu pohotovou obhroublost, jeho mstivost, jeho egocentrický sebeobdiv, jeho příklon k autoritativním režimům, jeho známou lhavost a pohrdání lidmi. Masaryk by nikdy nedokázal pohrdat pravdou, vzdělanci a uměním, jako to dokáže Zeman.
A Zeman naopak nemá Masarykovu důstojnost, evropský věhlas, úctu k demokracii, ke svobodě a k vzdělanosti. Jen jedno mají společné. Odvahu stát proti všem. Ovšem jen zdánlivě, Masaryk čerpal odvahu stavět se proti všem z hluboké mravnosti a z niterného vztahu k pravdě, viz rukopisný boj či proces Polenský, kdežto Zeman svou odvahu čerpá z hlubokého hulvátství, které pohrdá vším, co není ono samo.
Karel Steigerwald: Masarykův stůl, Zemanův zadek a Bůh, celý článek z 8.3.2018 ZDE
„V projevu prezidenta při inauguraci nebylo nic důležitého, nic inspirativního, nic hezkého, nic výstižného, nic srdečného, nic originálního, nic usmiřujícího a nic, co by dalo sebemenší naději, že to s ním na Hradě bude aspoň o trochu lepší. Jediná hlubší myšlenka zazněla až na závěr, jenže to už mluvil předseda sněmovny Vondráček.
Možná to byla náhoda, ale hned na začátku přivítal prezident Zeman jednotlivě všechny důležité hosty zvlášť či po skupinách. Jediného z nich, sedícího v první řadě, vynechal. Byl jím Pavel Rychetský, předseda ústavního soudu. Rychetský v poslední době několikrát vyjádřil obavu o prezidentovo okolí („kohorta panošů, která funguje na Hradě“) a na rozdíl od roku 2013 prezidentovi po zvolení jen popřál a nepozval ho na soud. Tak ho Zeman prostě vyškrtl…
Co se týče formy projevu, je na čase, aby Zeman, známý tím, že pronáší projevy spatra, přestal být líný a začal si projevy připravovat dopředu. Co ale dělat s obsahem, to opravdu nevím.“
Celý článek Miroslava Cvrčka v Reflexu 8.3.2018 ZDE.
Praha 9. března (ČTK) – Nenávistný, zpupný, mstivý, trapný a naprosto nevhodný slavnostní chvíle – tak charakterizují čtvrteční inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana dnešní komentáře českých deníků. Znovuzvolený prezident si v něm podle nich naprosto nemístně a malicherně vyřizoval účty, namísto státnické vize jen opakoval otřepané plány. Zeman promarnil šanci ukázat smířlivější tvář a naopak dál rozeštvává už tak rozdělenou společnost, míní komentátoři.
„Mluvil-li prezident těsně po zvolení o pokoře, pak to z včerejšího pohledu byla jen bezvýznamná chvilková indispozice. Prezident chce útočit, účtovat a mstít se,“ píše se ve sloupku Lidových novin (LN). Podle jeho autora Zeman papalášským odsouzením podnikatele Zdeňka Bakaly bez nároku na řádný proces dokázal zpřítomnit rétoriku 50. let. „O dobrých a špatných podnikatelích má rozhodovat prezident, stejně tak i o novinářích či občanských aktivistech. Skoro to vypadá jako láska k autokracii,“ komentoval autor sloupku Zemanovy slovní útoky v inauguračním projevu.
„Čiré rozeštvávání, nehodné slavnostní chvíle… Zeman proměnil jeden z nejposvátnějších sálů v zemi v agitační středisko,“ napsal autor komentáře Hospodářských novin s titulkem „Zeman málem králem. Nudný, zpupný i trapný“. Staronový prezident podle něj nedokázal ani při této slavnostní chvíli potlačit svou přirozenost pomstychtivého hulváta.
V inaugurační projevu scházelo cokoliv, co do něj patří, zato obsahoval zcela nemístné útoky, chválu sama sebe, pochlebování voličům či kaskádu volných asociací, píše se ve sloupku deníku Právo s názvem V bahně. Jeho autor zmínil například obsáhlou pasáž věnovanou polozapomenuté Dělnické straně sociální spravedlnosti. „Dobrá, od člověka, který obráží sjezdy SPD a KSČM, lze pochopit snahu sdělit národu, že existuje ještě něco horšího. Ovšem v inauguračním projevu?“ ptá se autor. Zmiňovat Bakalu v situaci, kdy drží u moci „trestně stíhaného miliardáře s problematickou minulostí“ Andreje Babiše, je snahou ukázat na někoho jiného, a útoky na média klasickou technikou přeskakující desky.
„V jubilejním roce založení republiky nepadlo jediné slovo o demokratických hodnotách, na nichž byla vybudována. Den po narozeninách jejího zakladatele Tomáše Masaryka mu jeho nástupce nevěnoval pozornost. Místo toho zápasil v bahně,“ uvádí Právo.
Nejde ani tak o to, co prezident řekl, ale kdy a kde to řekl, píše se v komentáři Mladě fronty Dnes (MfD). Zeman podle něj sice sděloval své legitimní názory, ale ve Vladislavském sále při obnovení prezidentského slibu to působilo „neuvěřitelně hloupě“. „V roce stého výročí republiky se malichernosti, žluč a vyřizování účtů vůbec nehodí,“ uvedl autor komentáře.
Jako alibi pro totální vybočení ze žánru inauguračního projevu podle MfD nemůže posloužit ani to, že Zeman slavnostní proslovy, jako je vánoční poselství nebo projev při výročí vzniku republiky 28. října, neumí. Z Pražského hradu mohla být cítit spojující sounáležitost, Zeman ale promarnil příležitost. „Ne příležitost ukázat svou slabost, ale naopak svou sílu. Sílu na chvíli se zastavit, ztišit, ukázat smířlivější tvář, pohlédnout vpřed,“ podotkla MfD.
DOKUMENT: Inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana, v plném znění na iDnes.cz , 8.3.2018, ZDE.
Náhledový obrázek: George Orwell: 1984
nebo: „Hosté opouštějí Vladislavský sál při inauguračním projevu Miloše Zemana“ na YouTube 8.3.2018
https://www.youtube.com/watch?time_continue=19&v=ei5rZl9YoEA
Informace, pozvánky a názory k tématu
100 let od vzniku Československa 1918 – 2018
najdete v ON pod stejnojmenným štítkem ZDE.
