- Vláda populistů se vyznačuje třemi základními rysy: pokusy o kompletní převzetí státního aparátu, masovým klientelismem a snahou systematicky potlačit občanskou společnost.
- Babišovo vládnutí vykazuje první dva, o třetí se stará Zeman.
- Populisté jsou obecně přesvědčeni, že ti, kdo je nepodporují, jsou jaksi pomýleni, dokonce že nejsou součástí autentického „lidu“.
Proč vlastně populisté potlačují občanskou společnost? Jan Werner Müller to vysvětluje tak, že populisté musí občanskou společnost napadat, protože sama její existence zpochybňuje jejich implicitní předpoklad, že oni a jen oni zastupují skutečný lid − což je celkový rámec jejich politiky
… když je řeč o populistických poukazech na „korupci elit“: Zajímavé je, že populistům zpravidla jejich vlastní podvody, klientelistické či korupční kauzy nijak neubližují. Proč? Jejich stoupenci zkrátka mají pocit, že nekradou „proti nim“, ale vlastně „za ně“. „Korupce či podvod není problém, když je prováděna v zájmu morálních a pracovitých ‚nás‘, a ne nemorálních či cizáckých ‚jich'“, píše Müller. Týká se to Erdogana v Turecku, Orbána v Maďarsku, a zjevně se to týká i Babiše v Česku. Funguje to zřejmě takto: „Ano, v případě Čapího hnízda možná šlo o zneužití evropské dotace, ale to je jedno, protože EU je součástí širší, de facto protinárodní či protilidové elity, takže nějakých podivně získaných padesát milionů nevadí.“
..pokud chceme populismus konfrontovat, je nutno pochopit, proč se to vlastně děje. Nynější přitažlivost populismu nejen u nás, ale v celé střední Evropě zřejmě vyplývá z něčeho, co se dá nazvat „nesplněnými sliby demokracie“. Řada lidí je přesvědčena, že jim demokracie nic moc nepřináší, že tedy vlastně není pro ně. „Proč se zabývat výhodami demokracie, když se nemám zrovna skvěle, přestože tvrdě pracuji?“ řekne si leckdo.
Tyto lidi pak efektivně oslovují populisté. Štvou je jak proti „liberálním zkorumpovaným, nadřazeným elitám“, tak proti těm, kteří na tom jsou ještě hůř než oni sami, například proti migrantům či − v některých případech − třeba i proti Romům. Má to dialektickou logiku: nejslabší jsou v populistickém narativu považováni za ty, o které se „liberální elity“ starají, aniž by se stejně zodpovědně staraly o průměrné voliče. Když pak přijde populista s tím, že dá oněm průměrným voličům slovo, a naznačí jim, že právě a pouze je považuje za „skutečné lidi“, je hotovo.
Celý článek Petra Honzejka „Nekorektnost Petra Honzejka: Jak funguje český dvouhlavý populismus“ 3.3.2017 HN, DOPORUČUJEME ZDE.
Náhledový obrázek: demonstrace 10.5.2017 na náměstí Svobody v Brně, autor Martin Strachoň, wikimedia
ON u příležitosti složení prezidenstkého slibu miloše zemana na druhé funkční období dne 8.3.2018
a ke 100. výročí vzniku samostatné republiky
v ON pod štítkem Prezidentské volby 2018
a 100. výročí vzniku Československa.