Datum 31. října 1517 se zapsalo do dějin jako den, kdy německý teolog, kazatel a mnich Martin Luther, vyvěsil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu 95 tezí křesťanského života. Symbolicky se tento čin považuje za základ pro reformaci církve a vznik protestantství. Reformované církve v Čechách, v Evropě a po celém světě, především v Německu, si poslední říjnový den přpomínají jako Den reformace. 31. října 2017 vrcholí pětistý jubilejní rok reformace.
Doporučujeme 8 minut „streamu“:
https://www.stream.cz/slavnedny/10019670-den-kdy-martin-luther-zverejnil-svych-95-tezi-31-rijen-1517
„Rok 1517 symbolizuje začátek evropského reformačního hnutí, které je spojeno s městem Vitenberk a jeho univerzitou a se jménem Martina Luthera. V něm se koncentrují reformní myšlenky a síly 15. a 16. století a dosahují během velice krátké doby evropského, či dokonce světového významu:
– vyvedení ze strachu před trestajícím, odsuzujícím Bohem a před církví jako jeho mocnou přisluhovačkou
– příklon k Bohu znovuobjevením osvobozující síly evangelia a radost z milostivého Boha v podobě ukřižovaného a vzkříšeného Krista
– otevření se světu, v němž je každý se svými obdarováními a na svém místě povolán k následování.
V Čechách padají myšlenky Martina Luthera i jeho spolubojovníků na úrodnou půdu – jak jinak by to také mohlo být, Luther sám byl přece v očích svých protivníků považován za „českého kacíře“ kráčejícího ve šlépějích Jana Husa. Žádný div tedy, že v Čechách byli zvědaví, až uvidí, co je tak českého na myšlenkách tohoto člověka… A tak se sešly, česká a wittenberská reformace, potkaly se a vzájemně se obohatily.
V každém případě je to dost důvodů, aby se tento rok 2017 slavil i v Česku.“
Frank Lessmann-Pfeifer, převzato z Naše reformace ZDE
Současnému myšlení – i v protestantském náboženství – je Luther jako myslitel vlastně cizí. Ten totiž v době kulturního úsvitu novověku, v době poznamenané renesančním humanismem, byl spíše ještě člověkem se středověkou mentalitou, od níž se i křesťané postupně odklonili. Jeho pojetí Boha je autoritativní a jeho pojetí církve a její nauky výlučné a polemické. Luther je však aktuální svým důrazem na jádro a smysl evangelia. Z úpadkové středověké církve vede právě tato cesta a je škoda, že se rozešly cesty dvou podobně reformně smýšlejících současníků, katolíka Erasma Rotterdamského a Luthera, který připustil vznik oddělených církví.
DOPORUČUJEME cyklus komponovaných rozhlasových esejů „Svět, peklo a ráj“ na ČRo3 ZDE.
