Omluva, upřesnění a doplnění k tiskové zprávě „Holubi představují riziko v centru měst a na sídlištích. Přenášejí vysoce nakažlivé nemoci“ ze dne 18. 4. 2023.
Zazněly v ní ne zcela přesné informace, které bychom tímto rádi dementovali a doplnili komentářem přední české ornitoložky a zástupců Pražského spolku ochránců zvířat.
Mýty o parazitech
Na rozdíl od labutí, které mají salmonelu ve střevech jako tzv. komenzála, tedy neškodného souputníka (totéž platí i pro domácí kachny a proto se nesmějí kachní vejce dávat do majonéz) v téměř 100% případů, holubi ji nemají a už vůbec ji nepřenášejí. Pokud se nakazí, v krátké době uhynou na průjmy. TBC má asi 1% holubů (a asi 5% poštolek a údajně téměž polovina mláďat konipasa horského), ale bakterie vyloučená trusem v řádu hodin uhyne.
Chlamydie mohou mít všichni ptáci, nejčastěji se nakazí ošetřovatelé drůbeže ve velkovýkrmnách kachen a hus.
Zase platí, že po nakažení holubi v krátké době uhynou.
Co se týká klíšťové encefalitidy, nakazit se lze pouze dvěma způsoby – kousnutím od nakaženého klíštěte, nebo pitím nepasterovaného mléka od nakažené krávy, kozy či ovce. Virus je v krvi a musí se dostat opět do krve, samice savců ho vylučují do mléka. Čili nakazit se od holuba by šlo pouze injekční aplikací nakažené krve.
A o toxoplazmóze ani nemluvím. Nakazit se lze pouze konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa nakaženého zvířete, obvykle prasete či králíka, nebo polknutím vajíček prvoka Toxoplasma gondii vyloučených trusem nakaženou kočkovitou šelmou. Navíc toxoplasmóza je primárně onemocnění savců, kteří jsou přirozenou kořistí kočkovitých šelem, jediných konečných hostitelů tohoto prvoka. Tedy hlavně hlodavců, králíků, prasat a některých dalších.
Holubi mají vůbec nejvyšší tělesnou teplotu ze všech zvířat – 43 stupňů.
Savčí parazité a patogenní mikroorganismy v nich tedy málokdy přežijí.
Klíšťák holubí a vši naopak nenapadají savce, tedy ani člověka. Brání se jim i sami holubi. Na těle mají místa, kde roste tzv. prachové peří rozpadající se na jemný pudr, který pokryje celý povrch jejich těla. Když se holub vykoupe, zůstane po něm voda jakoby poprášená moukou. Tento pudr chrání dospělé holuby před parazity, které udusí. Podobnou obranu proti parazitům mají ještě papoušci, hrabaví ptáci (bažanti, slepice, pávi apod.) si ji pořizují popelením v jemném prachu a písku. Klíšťáci a vši tedy žijí výhradně na holoubatech, která ještě prachové peří nemají.
Mýty o alergiích
Alergii trus skutečně způsobuje. Suchý ptačí trus obsahuje močovinu a dusík, což obojí dráždí sliznice. Trus je tím dráždivější, čím víc živočišné potravy pták sežere. Takže trus vlaštovky, čápa či poštolky je mnohem agresívnější, než trus holuba. Masivní alergie se objevovaly v minulém režimu, kdy o domy pečovaly OPBH, ve střechách byly díry po vypadlých taškách, na půdách hnízdily stovky párů holubů a byla tu i metrová vrstva holubího trusu, podestýlky a mumifikovaných mrtvých ptáků. Parazité a špína pak zamořovaly domy. To však už asi 25 let neplatí. Dnes je více alergizující jít si do kurníku pro vejce – i slepičí trus dráždí ke kašli.
Mýty o omítce
Holubi skutečně zobou omítku a vápenec. Jako každý tvor potřebují vápník. Totéž dělají vrabci, strakapoudi, sojky a prostě všichni městští ptáci, zejména v době, kdy hnízdí a vytvářejí v těle vejce. Ostatně proto kupujeme svým andulkám, kanárům a dalším mazlíčkům sépiové kosti a slepicím dáváme drcené skořápky. Kvalitní a dobře ošetřenou omítku holubi svými slabými zobáky nerozklovou.
Mýty o přemnožení
Holubi už dávno nejsou přemnožení. Opticky na lidi působí to, že holubi žijí v koloniích, takže jich vždy vidí víc najednou. Životaschopná kolonie musí mít aspoň 20 párů. Je tedy nutné počítat kolonie, nikoli jednotlivé ptáky.
Městský holub pomalu vymírá, počty jsou asi o 80% nižší, než před 30 lety.
Holub je ale základem potravního řetězce ve městech. Loví ho draví ptáci (sokol stěhovavý, krahujec obecný, jestřáb lesní, částečně i poštolka obecná), kuny skalní, vejce vybírají straky, kavky a sojky. V Praze ubylo hnízdících krahujců, jistě i vinou drastického úbytku holubů.
Místo po holubech domácích zaplňuje lesní holub hřivnáč, který ale netvoří kolonie, takže opticky působí jako daleko vzácnější. Není to ale pravda. A samozřejmě i hřivnáč kálí na sochy a zdi domů a klove do omítek. Jako původní divoký pták je ale chráněn zákonem. Početnější než holub domácí je hlavně sýkora koňadra a v některých městech patrně i straka.
Hejna zdivočelých holubů pravidelně doplňují ulétlí holubi poštovní a občas i čistokrevní domácí holubi různých plemen. A bílou barvu jim geneticky dodávají tzv. svatební holoubci, což jsou domácí holubi několika plemen prodávaní či půjčovaní zájemcům o okrášlení svatby. Holubi jsou vypuštěni nad svatebčany, někteří se vrátí domů, někteří zahynou hlady či je uloví dravci, někteří zdivočí a stanou se posilou městských hejn. Většinou jsou to opět holubi poštovní, dále bílí benešovští selští holubi, čeští staváci, různí rejdiči a vysokoletci, čeští bubláci a některá další plemena.
Vyhubíme-li úplně městské holuby, patrně tím vyhubíme i obnovenou populaci sokola stěhovavého v ČR a donutíme řadu dravců lovit jiné, pro nás mnohem líbivější ptáky.
Zdroj: newsletter ASPEN.PR, 20. 4. 2023
Související k tématu v ON:
