„…Koaliční smlouva je hotova a pro ČSSD je to, řečeno klausovským slovníkem, „nevýhra“…Takže Jan Hamáček se sice může tvářit, že uhrál pro ČSSD slušný kompromis, ale v reálu nemá skoro nic. První požadavek ČSSD se přitom dal řešit jednoznačnou formulací: „Nepravomocně odsouzený ministr či premiér podává demisi do pěti dnů po vynesení rozsudku“. Druhý bod, nebezpečí pokračující spolupráce ANO a extremisty, se dal zase řešit jednoznačným krokem – odvoláním Tomia Okamury z postu místopředsedy sněmovny. Jenže ANO řeklo ne a vyjednavači ČSSD sklopili uši.
Oba klíčové momenty jsou v koaliční smlouvě vyřešené stylem: „Ať se členská základna ČSSD nažere, a Babiš zůstane celý.“ Přičemž ovšem krmení pro členstvo ČSSD valnou kalorickou hodnotu nemá. Připomíná spíš koblihu bez náplně… DOPORUČUJEME článek Petra Honzejka, včetně odkazu na znění návrhu programovéo prohlášení ANO-ČSSD, z 11.5.2018, v Názorech HN viz níže.
„Dobrý den z Hospodářských novin.
Jestliže se říká, že jedna fotografie vydá za tisíc slov, tak u té dnešní úvodní to platí stoprocentně.
Je to nejslavnější fotka tohoto týdne, jejímu autorovi, Yanu Reneltovi z Mafry patří gratulace.
Ale pár slov k tomu, co zobrazuje, si ta fotografie zaslouží. Komentátor HN Petr Honzjek píše: „Sociální demokraté se mohou utěšovat tím, že nezahynou, protože „budou hájit levicový program“. Jenže těch nejlevicovějších témat se už chopil Babiš, když zvedl důchody, zavedl jízdné skoro zdarma a vylepil si to na billboardy. Mohou se utěšovat i tím, že slavjanofilské výstupy „vlastence“ Foldyny přitáhnou zpět voliče, kteří utekli k SPD. Jenže široké hodnotové rozkročení může být ku prospěchu jen velkým stranám. U šestiprocentní strany hrozí, že ji rozkročení roztrhne vejpůl a pak půjde už jen o to, kdo posbírá zbytky. V tomhle stavu mířit do vlády je vpravdě zoufalý čin.“
Přejeme dobré čtení našich Názorů a také dobrý víkend.
Jan Kubita, editor“
Co na tom, že si dovedeme představit prezidenta, který nastoluje témata proto, že jsou důležitá pro zemi, ne pro jeho vlastní ješitný pocit, že se může konečně beztrestně pomstít každému, kdo se o něm špatně vyjádřil. A je jedno, jestli jde o novičok nebo generály.
„Zemanovi to může být jedno, je mu to jedno, a taky to dává patřičně najevo. Ostatně to sám řekl: tohle je jeho poslední velké angažmá. Větší už nebude. A tak si užívá svůj poslední mandát: beztrestný, neodvolatelný, nepostižitelný a s nevyčerpatelným seznamem lidí, které chce urazit, ponížit nebo jinak dehonestovat. Chce si užít moc, o niž tolik usiloval, a nic už ho nemůže zastavit. A taky ho nic zastavovat nebude. Zemana by totiž mohl zastavit jen lid.
Jenže lidu je to jedno. Minimálně té polovině, která ho volila. On totiž nedělá nic, co by jim vadilo…. Jeho příznivci jsou z velké části totiž obětmi informační války a „whataboutismu“ – jejich odpověď bude něco jako „Rusko nic moc, ale ta EU taky hrozná a Američani mají taky máslo na hlavě, to si nevybereš!“ Chce se mi řvát, že v takovéhle situaci si tedy ale zatraceně musíš vybrat, ale k ničemu to není.
A zbytek příznivců? Zeman pro ně byla podobně protestní volba jako Babiš, Okamura nebo piráti: byli zklamáni establishmentem a Západem coby civilizací s nějakými hodnotami…
Prozápadní část společnosti to má teď velmi těžké… Ale pro začátek by stačilo přestat si lhát do kapsy, že jednoho dne všichni prozřou a dojde jim, co se děje. Neprozřou a nedojde, a pokud chceme udržet naši zemi v západním civilizačním okruhu a nenechat ji posunout do nějakého podivného stavu přidruženého satelitu, mimo západní struktury a pod nepřímým poručnictvím Moskvy, tak nestačí jen ukazovat na zlo, opakovat, že to je zlo, a věřit, že tím pravda nakonec zvítězí…Zvítězí. Ale ta Komsomolská.“
DOPRUČUJEME článek Martina Malého „Prozápadně laděným Čechům nestačí jen sedět a čekat, že pravda jednou zvítězí. Jinak sice zvítězí, ale ta komsomolská“ z 9.5.2018 v Názorech HN viz výše.
Fakticky jsme sice schopni prokázat, že Zemanova slova jsou nepravdivá, že máme vlastní chemické kapacity pod kontrolou, nevyrábíme použitou bojovou látku a dodržujeme mezinárodní i spojenecké závazky. Vyřčená slova hlavy státu i jejich mezinárodní důsledky ale nelze vzít zpět. Navíc když jsou potvrzována a zaštiťována některými parlamentními stranami, z nichž jedna se může stát vládní stranou. To je náš dnešní obraz.
DOPORUČUJEME článek Ivana Gabala „Prezident Zeman podrazil svou zemi i její spojence“ z 9.5.2018 v Názorech HN viz výše.
