„…Ekoterorismus zřejmě dodnes vymezen nebyl. Vyjdu-li z jazykového spojení „ekologie“ a „terorismus“, předpokládám, že bychom pod pojmem „ekoterorismus“ měli rozumět takovou činnost, kdy „někdo záměrně terorizuje druhé ničením životního prostředí.“ Problém je, že ač o alarmujících problémech životního prostředí vím poměrně hodně a o mnohém tak či onak informují i hromadné sdělovací prostředky, takové případy se téměř nevyskytují. I velké ekologické havárie nebývají způsobeny záměrem ničit životní prostředí. Ekologická katastrofa bývá obvykle výsledkem většího či menšího šlendriánu, často motivovaného bezohledným vytloukáním zisku na úkor bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a životního prostředí.
Snad jen takové hrůzy, jako bylo mnohaleté bombardování jihovietnamských džunglí chemikáliemi typu „orange“ letectvem Spojených států amerických, lze označit jako ekoterorismus, byť i zde nebylo primárně cílem ničit životní prostředí Vietnamu, ale zničit tamní národně osvobozeneckou frontu Vietkong, bojující proti americkým okupantům a jejich saigonským loutkám. Jejich bojovníkům tamní pralesy skýtaly dobré úkryty. Podobně irácký diktátor Saddám Husajn ve svých válkách způsoboval vážné ropné katastrofy bombardováním iránských ropných vrtů v moři v 80. letech a záměrným vypouštění ropy do moře v únoru 1991 při válce se spojenci, ale nečinil tak s cílem ničit životní prostředí. Chtěl tak zastavit protiofenzívu iránských vojsk, resp. tažení spojenců v únoru 1991. Výsledkem takového počínání byly jistě ekologické katastrofy velkého rozsahu.
Z výše uvedeného si dovoluji vyvodit, že ekoteroristé nejsou ani ekologové, ani jejich technokratičtí oponenti a většinou ani původci ekologických katastrof, ale že osočování z ekoterorismu je českým politickým folklorem, kdy v lepším případě neznalí hlupáci, v horším otrlí lobbysté a jim sloužící politici a novináři obviňují své ekologické oponenty z nijak nedoloženého ekoterorismu…“
celý článek Jana Zemana, Ekolist 2.6.2017, doporučujeme ZDE