„Hovor dvou starých žen v autobuse: „Strašný sucho, paní.“ – „Jo, já vám řeknu, já jsem ráda, že jsem stará, ty vedra budou horší, voda nebude, mladejm to nepřeju.“ –
Když vedra a sucho udeří, což se děje posledních pět let pravidelně, stávají se nakrátko tématem. Pak, po čím dál delší době, zaprší a téma skončí. Chováme se jako děti.
Příčiny českého sucha dobře známe (podobně známe příčiny globálního oteplování), na obranu proti této přírodní katastrofě děláme strašně, naivně málo. Nemá smysl to celé opakovat, napsáno o suchu bylo mnoho textů.
Co se tedy dělá a děje? Ministr životního prostředí (v Sobotkově vládě, v první a druhé Babišově vládě) Richard Brabec z ANO dal rozhovor MF Dnes, vyšel ve čtvrtek (2.8.2018). Po té dlouhé době, kdy ministruje, chystá novelu vodního zákona, jež přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni při nedostatku vody.
„Ve chvíli, kdy Český hydrometeorologický ústav vydá výstrahu, že hrozí nedostatek vody, podobně jako dnes upozorňuje na nebezpečí zvýšené hladiny řek u povodní, sejde se krajská komise složená z vodohospodářů, zástupců povodí a kraje a bude vyhodnocovat, jestli je potřeba omezit odběry vody. Logicky nejdříve třeba na zalévání nebo napouštění bazénů, tzn. na užívání pitné vody jako vody užitkové, a pak postupně až do úrovně omezení odběrů vody na pití.“
O. K., na tohle je machr každá vláda, nasekat předpisy a zákazy. Vezměme jednu Brabcovu větu, totiž že „logicky“ nejdřív zakážou zalévat. Jistě, systém je nastaven tak, že ve městech zaléváme pitnou vodou, což je velká, velmi složitě odstranitelná chyba. Brabec však nedomýšlí, že jedna věc je zalévat trávu, druhá třeba stromy. Zasadíte strom (mimochodem úřady občany nutí sázet stromy, když nějaké nemocné porazí) a musíte ho zalévat, jinak uschne. Stromy nutně potřebujeme, bez nich budou sucha násobně horší. Nezalévat je? Nesmysl.
Malý příklad, v Praze na Bílé Hoře úřad nechal u mohyly, jež připomíná padlé bojovníky při bitvě v roce 1620, pokácet staré stromy a vysadil nové. Uschly, vysadil další. Zaplatil výsadbu, ne údržbu, nikdo je nezaléval.
Proto dodávám: nezalévat zahrady, parky, stromy může být znak nikoli řešení, ale naopak neřešení, zhoršování. (Drobná poznámka, podle některých studií se na výrobu jednoho litru piva spotřebuje, od pěstování chmele a ječmene až po vymytí pivovarnického zařízení, až 300 litrů vody…)
Brabec v rozhovoru vykládá, jak maká: „My jsme začali se suchem reálně bojovat právě v roce 2014. Rozhýbali jsme vládu, aby přijala koncepční dokumenty. Začali jsme masivně investovat do zadržování vody v krajině.“ Ano, v srpnu 2015 dala vláda 8 miliard na boj se suchem. Kam se poděly?
David Pithart, ekolog z neziskové organizace Beleco, řekl letos v květnu Respektu: „Snahy chránit krajinu u nás sílí, což se projevuje třeba v tom, že roste počet kilometrů revitalizovaných toků.“ (Nejsou nivelizovány, netečou v umělých korytech, vytvářejí mokřadla.) Vzhledem k celkové délce regulovaných potoků a řek je to ale pořád jen kapka v moři. Revitalizuje se méně než procento délky toků ročně.“
Méně než jedno procento ročně? Skoro nic. Pokud se s tím začalo někdy v roce 2015, byla zrevitalizována necelá 3 procenta, zanedbatelné množství.
Brabec mluví o akci dešťovka (dotace pro domácnosti na využití dešťové vody), jenže ono neprší. Mluví o pomoci obcím, které mají mělké vrty a ty vysychají, hloubí jim nové vrty, jenže to vodu v krajině nezadrží. Právě zadržení vody je naprosto základní, akutní úkol. David Pithart: „Pokud krajina definitivně vyschne, přestane na ni také pršet.“
Další malér (krom třeba stále zběsilého kácení stromů ve městech i podél silnic), sklady. Čerstvá čísla děsí, celková výměra nově dokončených průmyslových skladů a hal v České republice se v roce 2017 meziročně zvýšila o čtyřiadvacet procent! A v prvním pololetí 2018 meziročně vzrostla o 13,1 procenta na 383 tisíc metrů čtverečních.
Co skladování a „halování“ mimo jiné znamená? Přibývají silnice, ubývají stromy a keře a tráva, rostou betonové a asfaltové plochy, v nichž se voda nevsakuje, jsou to pseudoměsta. Vláda na sucho „frkla“ 8 miliard na pět let v roce 2015 (v porovnání s jinými investicemi zoufale málo), ale zároveň pokračuje smrtící, vysoušecí trend, český „skladismus“ (dnešní sadismus).
Zásadní jsou však ta necelá tři procenta revitalizovaných toků, to nic, co děláme v klíčové oblasti pro zadržení vody. Brabec je ministrem životního prostředí od 29. ledna 2014, čtyři a půl roku, dost dlouho na to, aby se mnohem razantněji zasadil o mokřejší Česko.
A jistě, nelze to házet jen na ministra Brabce, ekologie (šetrné nakládání s krajinou, přírodou) bylo sprostým slovem za komunistického režimu, mimo jiné díky Václavu Klausovi zůstalo sprostým slovem i po roce 1989 a ten zatemněný stav pokračuje dál. Platí, že my sami musíme chtít, toužit po vodě, nejen po svém pohodlí. Kdy nám docvakne, jak je voda důležitá? (Až opravdu nebude.)“
autor: Martin Fendrych , „Sucho, vedro! Chceme mokřejší Česko! Ale vodu nezadržujeme a sklady stavíme jak šílení“, 3. 8. 2018, Aktuálně.cz
AKTUALIZACE 14.8.2018:
„Prvotní diagnóza nepotvrdila riziko nákazy, následné přesnější analýzy ale rizika potvrzují, přesto pacient nebude léčen. To je pravděpodobný výsledek právního procesu „hry o vodu“ ve spleti zákonů, novel, výkladů a judikátů. Nejedná se sice přímo o lidského pacienta, ale o zdroj pitné vody pro jižní Moravu, zdroj Bzenec komplex. Je to u nás jeden z největších zdrojů pitné vody a má nevyčíslitelnou hodnotu pro zdraví více než statisíce lidí. Kvalitu a vydatnost zdroje může ohrozit záměr těžby štěrkopísků soukromého investora, jehož zisky jsou odhadovány ve výši miliard…DOPORUČUJEME celý blog senátorky Jany Seitlové „Hra o vodu“ ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační – infantilní společnost