V České republice jsou v provozu dvě jaderné elektrárny, které v současnosti vyrábějí třetinu tuzemské produkce elektrické energie. Podle platné energetické koncepce by se v roce 2050 měly jaderné elektrárny v Česku podílet na výrobě elektřiny až padesáti procenty. Vláda Andreje Babiše proto chtěla do konce loňského roku rozhodnout o výstavbě nových jaderných bloků.
Jenže k rozhodnutí dosud nedošlo. Navíc se ukazuje, že cena nových jaderných zdrojů stále stoupá, zvyšují se nároky na bezpečnost a také s jadernými zdroji jsou spojena geopolitická rizika.
Nedej se! Jádro budoucnosti, premiéra ČT2 17.2.2019
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/219562248410003-jadro-budoucnosti/
Doporučujeme související:
„…Britský ekonom a autor proslulé zprávy o ekonomii klimatických změn vydané před deseti lety Nicholas Stern ve své nové zprávě nazvané Nové klimatické hospodářství (The New Climate Economy) prohlašuje, že příští dva až tři roky určí budoucnost světa (a energie). Aby mohla být zachována infrastruktura naší civilizace, budou do roku 2030 nutné investice ve výši 90 bilionů dolarů. A takové investice se plánují.
Stern tvrdí, že nastává okamžik, kdy je potřeba stanovit nový model rozvoje, který by byl v souladu s cíli ochrany životního prostředí a klimatu. Nejdůležitější je, že takový model se skutečně vyplatí, protože nejenže pomůže odvrátit ekologickou katastrofu, ale do roku 2030 také poskytne dodatečný ekonomický stimul ve výši 26 bilionů dolarů, vytvoří 65 milionů nových pracovních míst a zabrání 700 tisícům předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší.
Zdá se to být zcela jasné a srozumitelné. Máme vědecké znalosti týkající se účinků klimatických změn a vysoce kvalitní ekonomické a technické analýzy, ze kterých vyplývá, že nejenže existuje technologicky efektivní alternativa ke stávajícímu energetickému modelu, ale že tato alternativa je přínosná i z ekonomického, zdravotního a společenského hlediska.
Proto by mělo být zřejmé, jaká rozhodnutí je třeba učinit. Je tomu opravdu tak? Ve světě, kde společnosti demokraticky svěřují moc vůdcům, jakým je Donald Trump, není jasné a srozumitelné nic…
…lze si snadno představit, že budoucí energetická a logistická síť sice bude mít rozptýlenou fyzickou strukturu, jak předpovídá Rifkin, ale s největší pravděpodobností bude ovládána kapitálem soustředěným v omezeném počtu center. Místní účastníci, jakými jsou např. Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, budou ve snaze ochránit své domácí zdroje, nad nimiž mají politickou kontrolu v rámci národního státu, této koncentraci co nejdéle vzdorovat.
Tyto zdroje jsou založeny na systémové výrobě energie; v případě Maďarska a Slovenska hraje klíčovou roli jaderná energie, podobně je na tom i Česká republika, i když zde je podíl jaderné energie nižší. Polsko je trvale závislé na uhlí, přestože se jeho podíl v energetickém mixu v posledních letech mírně snížil.
Pokud je tvrzení o nevyhnutelné změně režimu akumulace (ta je ve skutečnosti hlavním tématem nové Sternovy zprávy) správné, pak budou energetické strategie střední Evropy časem odsouzeny k nezdaru. Proměně energetiky a logistiky se nelze vyhnout, stejně jako jsme se nevyhnuli internetu. V novém modelu však z velké části ztratíme možnost systém ovládat. Z toho plyne, že politici přijdou o významný zdroj legitimity (tento problém velmi dobře ilustruje výše uvedený příklad Donalda Trumpa).
Proto se snaží využít poslední příležitosti, kdy mohou rozhodovat, aby z této oblasti vytvořili uzavřenou záležitost a místní strukturu založenou na stávajícím modelu zakonzervovali. Odtud pramení plány na rozšíření jaderných elektráren v Maďarsku, v České republice a na Slovensku i modernizaci uhelné základny v Polsku.“
Doporučujeme celý (dlouhý a nesnadný) článek „Boj o klima čekají klíčové tři roky. Jednou se bude možná energie sdílet tak, jako data na internetu“ HlídacíPes.org 5.2.2019 ZDE.
