Přírodní koloběh je dokonalý. Do doby, než ho fatálně rozvrátíme

Stromy jsou sice pevně kořeny přichyceny k podkladu, ale za dobu své existence vyvinuly celou řadu způsobů, jak šířit svá semena a plodenství do větších vzdáleností. Proč? Třeba proto, aby jejich vlastní semenáčky nemusely bojovat o světlo a živiny ve stínu mateřské rostliny.

Klasikou takového příhodného transportu je například anemochorie, šíření tisíců lehoučkých semen s pomocí větru. Jiné stromy sází na to, že jejich přezrálé plody doslova puknou, a tím vymrští svá semena do dálek. Zhruba polovina všech dřevin ale přenechává práci s šířením semen na zvířatech – zoochorie.

Stromy a keře nabídnou živočichům nějakou výživnou pochoutku, plod nebo ořech, s nimiž se trávicím traktem onoho zvířete sveze i budoucí zárodek nové dřeviny. Který pak, spolu s trusem při vyměšování někde vypadne…

… Bez transportu semen pomocí živočichů pak selhávají i další funkce, které by se v budoucnu mohly hodit. Obnova a znovu-zalesňování pralesů se daří mnohem lépe, když v místě fungují přenašeči semen. A přenašeči semen rovněž garantují pestrost druhové skladby stromů…“

Celý článek Radomíra Dohlnala
Stromy, semena a zvířata. Provázaný mechanismus, který dostává na frak
najdete v Ekolistu 7. 2. 2022 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační

Související příspěvky