V půstu se člověku nabízí šance, aby si uvědomil, jak na tom je, na čem stojí, čeho se drží, co ho v životě nese, čemu věří, co ho stravuje.
… Půst znají i nekřesťané. Sekulární, materiálně-intelektuální půsty jsou už dávno v módě. Známe diety, kdy si odříkáme jídlo, měříme kalorie a váhu, známe abstinenci od alkoholu, nedávno skončil Suchej únor, půsty od sexu, když mu někdo příliš propadne, půsty od mobilu, počítače a od toxických sociálních sítí, obvykle vnímané jako snaha zbavit se závislosti, naordinovat si půst od drtivých zpráv a od tekutého hněvu protékajícího síťovými kanály.
Masám nevěřících lidí ale chybí nějaký společný, spolu prožívaný půst duchovní, půst, který by nás uprostřed šíleného kolotoče špatných zpráv vedl k zamyšlení o sobě. K úvahám o tom, co je normální, co je důležité, co je pro nás v životě dokonce to hlavní, nakolik nám jde o svobodu. A co nám škodí, čím (si) sami škodíme.
Náboženské společnosti mají či měly tu výhodu, že v nich lidé v době půstu mohli, a dokonce i měli začít přemýšlet o sobě. O svých hodnotách. O svých chybách a slabostech.
Nemůžeme si zakrývat, že žijeme v časech spotřebních a kvalitní konzum, „stálý růst“, považujeme za vrchol naší existence. Logicky se pak děsíme situací, které nezvládáme, neovládáme, těžké nemoci, války a jistě i smrti, protože smrt je totální konec konzumu, potažmo života.
Kdybychom byli societou převážně náboženskou, mohli bychom postavy jako Donald Trump, Elon Musk, J. D. Vance, Robert Fico, Viktor Orbán, Tomio Okamura, Andrej Babiš a další chápat jako masopustní masky a smát se jim, smát se jejich lžím, jejich chaosu, zmatenosti, komičnosti. Protože oni jsou často směšní, i když mají moc. Kdybychom tyhle figury vnímali víc masopustně, tolik by nás neděsily…
…
Půst by nás mohl dovést nejen k vědomí, že máme sílu se bránit, ale že jsme až dosud přece byli souhrnem společností, které drtivou většinou uznávaly společné hodnoty, jako jsou základní lidská práva. Půst by nás mohl přivést k pochopení, že moje práva jsou nedělitelná od práv lidí okolo mě. Pokud se tedy dál považujeme za „západní společnost“, pokud nejsme společností Trumpa, Muska, Orbána, Weidelové, Le Penové, ale společenstvím, které je povinno napadené Ukrajině pomáhat. Pomáhat mnohem víc, než jak pomáhá dnes.
Půst by nás mohl přivést k pochopení, že pokud si chceme zachovat svobodu, pokud nám na ní opravdu záleží, pak musíme hledat pravdu a realitu, musíme mít sílu vzdát se všech populistických žvástů, nekývat slibotechnám a lhářům a v klidu něco obětovat.
Protože půst je oběť a vede k oběti.
Ten křesťanský, ale i ten nekřesťanský…
Celý komentář Martina Fendrycha najdete na Forum24, 18. 3. 2025:
Čechům by pomohl půst od strachu, vědomí, že konzum svobodu nezajistí a že oběť má smysl
Náhledový obrázek: ilustrační (flickr)
