Populisté mají jednu zásadní výhodu – své problémy mají vždy na koho hodit (třeba na opakovaně zmíněné elity, jež kují pikle v zákulisí, ať doma nebo v zahraničí) a umějí se stavět do role oběti.
„Slovo populismus se s ohledem na výsledky nejrůznějších voleb skloňuje ve světě i v České republice již pravidelně. Lze si jej snadno ztotožnit s konkrétními tvářemi. V USA Trump, v Maďarsku Orbán, v Česku Babiš, Okamura, Zeman…
Časy politiků a političek typu „železné lady“, která věděla, že zodpovědný politik musí přijímat i nepopulární rozhodnutí, prostě proto, že jsou nezbytná, a chovala se podle toho, jsou pryč. Moderní politik má od marketingových expertů naordinováno, že musí být vnímavý k tomu, jak „běžní lidé“ myslí, i k tomu, jak se asi tak cítí, a jít tak pověstnému štěstíčku naproti.
Populisté se například opakovaně, rádi a hlasitě vymezují proti elitám. Zjevné je to i na tuzemské politické scéně, kde se to hemží slovy o pražské kavárně, intelektuálech, co nevědí, co je lopata, o zpovykaných elitách, mediokracii a lepšolidech…To, co je v protikladu k elitám, je pro populistu „lid“, moudrost davu, obyčejného člověka, který ví, co je život, či – jak se často objevuje i v medailoncích na Facebooku – má „vysokou školu života“…
Mnohem víc jde ale o činy. Vláda populistů vykazuje tři charakteristické rysy: „Pokusy o zmocnění se státního aparátu, korupci a masový klientelismus,“ vypočítává německý politolog Jan-Werner Müller ve své knize „Co je to populismus?“. Všechny tři prvky zřetelně spatřujeme i v současném Česku…“
..více v článku Roberta Břešťana „Rok 2019. Třicet let od revoluce zůstává jánošíkovským spasitelem populista Babiš“ 14.1.209 na HlídacíPas.org ZDE.
Související:
Jak dlouho může fungovat stát, kde prezident jeden týden zpochybňuje české tajné služby kvůli zájmům Ruska, druhý týden kvůli zájmům Číny a takhle se to střídá stále dokola?.. Erik Tabery 11.1.2019 v Respektu ZDE.
