„…Při osobním rozhovoru dokáže být Zeman kultivovaný a jemný, býval prý často až plachý. Žádná silná slova a gesta. Ale jakmile má publikum, je to ten Zeman, kterého známe z televize. Pokud má v tu chvíli před sebou soupeře a vycítí, že má nad ním navrch, okamžitě útočí a ničí. Uráží a ponižuje s razancí, kterou si člověk vedený ke slušnému chování a respektu k ostatním málokdy dovolí. K tomu je třeba připočíst, že Miloš Zeman lže (několikrát potvrzeno soudně), není téměř nikdy schopen uznat chybu, je pomstychtivý, o čemž by mohly hodiny vyprávět celé zástupy jeho bývalých spolupracovníků a hlavně spolustraníků, a vůbec se jeví jako člověk arogantní a velmi nesympatický.
Přesto ho velká část společnosti volí a preferuje jako oblíbeného politika. Nemluvíme tu o voličích, kteří nedokážou rozpoznat, kdy je Miloš Zeman veden nízkými pudy a kdy hraje nefér. Mluvíme tu o těch, kteří tohle vědí, a přesto současného prezidenta obdivují.
„Zeman vyhrává, protože má pořád ten dar vidět politiku jako hřiště se všemi týmy, umí spočítat hráče v jednotlivých dresech, dokáže odhadnout jejich schopnosti a zná jejich zájmy. A je schopen reagovat na měnící se situaci,“ napsal na svém Facebooku koncem června o prezidentovi šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl.
Ano, Zeman je šachista s výraznou sociální inteligencí. Aktuálně hraje hru s premiérem Andrejem Babišem, předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, odcházejícím ministrem kultury Antonínem Staňkem a adeptem na jeho post Michalem Šmardou. A také s námi všemi. Protože výsledkem současných hrátek, které Miloše Zemana tak baví, mohou být třeba i předčasné volby.
Je naprosto úděsné, kolik lidí tenhle způsob politiky považuje za vhodný.
Problémem pro celou společnost je, že jsme ve velkém schopni adorovat v politice to, čím v běžných kulturních archetypech opovrhujeme. Pokud nejsme zvrácení, neučíme své děti úlisným trikům, lhaní, nenavádíme je, aby ubližovaly slabým, aby kašlaly na pravidla a zásady…
Jsme, zdá se, až příliš tolerantní k morálním nedostatkům politiků. Respektive, tolerujeme v politice (bohužel bez ohledu na význam některých funkcí) určité procento postav s nízkým charakterem.
„Politické osobnosti, které vynikají osobnostním a mravním charismatem, na rozdíl od ‚politických pragmatiků‘ podléhají mravnímu soudu častěji: co bylo možno prominout Kramářovi, by se neprominulo Masarykovi, a co se promíjí Kalouskovi, by se nikdy neprominulo Havlovi. Politický skandál tak má odlišné aktéry, vůči nimž se veřejnost chová tu s ohleduplnou shovívavostí, tu s nesmlouvavou kritičností,“ napsal před lety český sociolog Miloslav Petrusek…
Není zase tak překvapivé, že politici jsou obecně často amorální kariéristé. Žádní klaďasové. A my jako voliči to ne vždy poznáme. Svět politiky je velmi nepřehledná mozaika zájmů a idejí a velmi často prostě nejsme schopni dobře rozeznat, kdo je kdo. Jenže to nevysvětluje, proč některé typy posíláme do sněmovny, do Senátu, na Hrad zas a znovu. Tím skutečným důvodem je, že v nějaké míře zkrátka „záporáky“ v politice chceme. Zeman je toho dobrým důkazem…
V roce 2005 jsme v anketě České televize Největší Čech dosadili na první místa Karla IV., Tomáše G. Masaryka a Václava Havla. Miloš Zeman skončil na stém místě. Daleko za Milanem Barošem, Bolkem Polívkou nebo Danielem Landou. A o osm let později jsme mu svěřili pozici ústavně nejvyšší a dodnes ho udržujeme mezi nejdůvěryhodnějšími politiky v zemi.
Jedním z důvodů je, že nám spektrum jeho vlastností zase tolik nevadí. Že není tak důležité, jestli je to férový člověk, jako spíš to, že hlavně nezvolíme nějakou indiferentní „pražskou kavárnu“. Že dokonce chceme, aby někdo takhle schopný hrát politické hrátky byl hlavou země.
„Možná jsou lidé, kteří si život bez lží a podfuků nedovedou představit, a tedy jim to nevadí. Horší je, když jim za to i vzdělaný člověk tleská a posmívá se těm hlupákům, co ještě věří, že mezi pravdou a lží je nějaký rozdíl. Kdyby totiž aspoň trochu myslel, musel by pochopit, že kdo ten rozdíl nevidí, nemá právo mluvit,“ napsal v jednom z dřívějších článků například filozof Jan Sokol. A je to docela důležitá poznámka. Neměli bychom politiky typu Zemana adorovat. Škodíme si tím…
Politika má být nástrojem pro tvorbu, změnu a ochranu pravidel, podle kterých máme žít. Všichni cítíme, že ta pravidla jsou důležitá, že docela podstatně ovlivňují a omezují naše životy, a mělo by se tedy s nimi zacházet spíš obezřetně. Přesněji řečeno, měli bychom správu těch pravidel svěřovat (teď, kdy už můžeme, protože žijeme v demokracii) pouze lidem k tomu vhodným…Pokud vnímáme politiku jako šachy, vracíme se mentálně do minulosti. Pokud na Miloši Zemanovi obdivujeme, jaký je to zdatný hráč, sami si bereme právo kontroly nad vším, co jsme politikům jako voliči svěřili. Už nás pak nezajímá výsledek té hry, ale pouze se cynicky a neužitečně bavíme nad tím, jak jeden účastník hry šikovně podráží nohy jinému a ještě mu to u rozhodčího prochází.“
Celý článek Jana Kubity HN, 10.7.2019, ZDE.
Odkaz pro sdílení: https://archiv.ihned.cz/c7-66605230-mcrn6-47a9968e159b3f9
Náhledový obrázek: ilustrační
Související:
Představitelé ODS, Pirátů, ČSSD a TOP 09 v Kolíně (rodné město Miloše Zemana – pozn.red.) se společně rozhodli, že spojí svoje síly a pokusí se změnit nepřijatelnou situaci v zemi, kterou vyvolává prezident republiky. Jeho nedodržování Ústavy je přimělo spojit síly a sepsat Kolínskou výzvu. V ní vyzývají vedení svých stran, aby se semkla a na hlavu státu podala ústavní žalobu.
[box type=“shadow“ ]
Kolínská výzva
Překotný vývoj na domácí politické scéně dnes vyvolává otázku, která ještě před několika týdny nebyla na pořadu dne: Dokáže současná vláda a zejména její předseda Andrej Babiš ubránit ústavní uspořádání státu proti bezohledným útokům prezidenta republiky Miloše Zemana? Už není podstatné, zda ČSSD udělala či neudělala chybu, když vstoupila do této vlády, podstatné je, zda sama dokáže hájit parlamentní demokratické zřízení v koalici vedené nedůvěryhodným a slabým premiérem. Jsme představitelé kolínských demokratických stran, není nám proto lhostejné, jak náš rodák v čele státu zachází s Ústavou a krok po kroku likviduje politický systém České republiky. Nezakrýváme, že máme na mnoho věcí zcela rozdílné názory, ale v tento okamžik nás spojuje vědomí nezbytnosti společně hájit základní ústavní a demokratické principy a zvyklosti této země. Spojili jsme se proto v této iniciativě a vyzýváme nejvyšší stranické představitele, aby co nejrychleji zvážili možnost spolupráce všech demokratických stran na parlamentní i senátní úrovni s jediným cílem: vyvolat ústavní žalobu na prezidenta republiky Miloše Zemana.
8.7.2019
[/box]
Zdroj: Forum24, 11.7.2019 ZDE.
Protivníci i spojenci. Vztah prezidenta Miloše Zemana a premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše už měl mnoho podob. Teď se o něm mluví znovu kvůli svéhlavosti prezidenta, který odmítá provést změny v Babišově vládě. Proč se premiér zdráhá jít do sporu s Milošem Zemanem? Odpovídá politolog Lubomír Kopeček, který o prezidentovi napsal knihu s podtitulem Příběh talentovaného pragmatika.
AUDIO na iRozhlas, premiéra 10.7.2019 ZDE.
