Doporučujeme diskusi dvou renomovaných novinářů ze sousedství – kolodějského Pavla Šafra ze Svobodného fóra a klánovického Luboše Palaty z MFDnes, též šéfredaktora Klánovického zpravodaje. Počátkem principiální diskuse o svobodě a nezávislosti médií se stal facebookový článek Jiřího Sezemského „Vrchol pokrytectví: Babišův tisk varuje před polskou totalitou“ :
Pavel Šafr:
Evropské unii vadí polští konzervativci, kteří mění šéfredaktory veřejnoprávních médií. Jejich metoda není ani trochu vkusná, ale děje se otevřenou formou zákona. Proč ale Evropské unii nevadí likvidace svobody médií v České republice? Protože je ve skutečnosti rafinovanější, důslednější a žádný zákon o ní nic neví. Ani část společnosti o ní neví a mnozí novináři tuto likvidaci svobody akceptují a zakrývají. Tím je Babišův systém dokonalejší a chytřejší. Kam se na něj hrabou polští katolíci.
Luboš Palata:
Nedokázat rozlišit mezi soukromými médii a veřejnoprávní televizí a rozhlasem je zase vrchol neprofesionality a zaslepenosti.
Polsko a Maďarsko nikdo nevyčleňuje, jejich vládci to činí sami a obávám se, že nikoli omylem, ale programově.
A je to prostě výrazně větší nebezpečí pro demokracii, než to, které vidí Svobodné forum u zatím jen jedné menší vládní strany v čele s na středoevropské poměry velmi bohatým člověkem.
Pavel Šafr:
Milý Luboši, nedokázat rozlišit svobodné médium od zmanipulovaného je vrcholem neprofesionality a účelového překrucování reality. Likvidace redakční nezávislosti MFD a LN má dalekosáhlé důsledky a přímo se dotýká i kvality informování veřejnoprávních médií. Dříve to byly právě tyto deníky, z nichž zpravodajství ČT denně čerpalo inspiraci i agendu. Když tyto dva deníky kontrolovaly moc, tak i veřejnoprávní média mnohem lépe kontrolovala moc. Zbylo tam již jen pár statečných lidí, kteří navzdory dobové atmosféře dělají dobrou práci. Ale nejsou už v hlavních zpravodajských relacích. Strach z Babiše nesídlí jen u vás. Dosahuje i do televize a do rozhlasu. Daleko vážnější nebezpečí pro demokracii je předstírat, že se nic neděje, než otevřený způsob, který se odehrává v Polsku, jakkoli mě to vadí. Když dochází ke znásilnění pravdy a k manipulaci s žurnalistikou, což se u vás děje denně, tak je třeba se vzbouřit. A Ty místo toho u té lumpárny asistuješ. Víš dobře, že Tě mám rád. A první den, kdy u této pokleslosti nebudeš sloužit jako fíkový list, tak budeš zase můj kamarád. Teď se laskavě vzpamatuj a podívej se pravdě do očí. Děláš to jen pro peníze. A dobře víš, že sloužíte absurdnímu a nehoráznému lumpovi, který nerespektuje pravidla liberální společnosti neboli dělbu moci. A nerespektuje svobodnou kritickou žurnalistiku a snaží se ji všemožně potlačit. Protože jeho vláda je založená na kumulaci různých forem moci. To je pro svobodomyslného žurnalistu vždy z principu nepřijatelné. Polské poměry mě přirozeně vadí, ale naší zodpovědností je svoboda v Česku. Když z Babišova listu bráníš svobodu polských médií, je to směšné a nedůstojné. Máš velkou příležitost se za svobodu médií postavit. Udělej to tady a teď. Postav se za svobodu českých médií proti manipulaci velkopodnikatele a politika v jedné osobě. A vůbec se neboj, protože tuhle velkou při nemůžeme prohrát. Je vyhraná předem. Morální převaha svobodných novinářů nad nesvobodnými je naprosto drtivá.
Luboš Palata:
Milý Pavle, nedělám to pro peníze, dělám to proto, že i v dnešní MF DNES mohu stále ještě psát to, co si skutečně myslím, a hájit tak s velkým veřejným dosahem hodnoty, které je třeba hájit. A zrovna článek, do kterého jste se navezli, takovým je. Až takové věci nepůjdou v MF DNES, deníku, který denně čtou stále statisíce lidí, dělat, tak tam dělat nebudu.
Pavel Šafr:
Luboši, toto nemá žádnou osobní povahu. Je dobře, že jsme ten problém zde předestřeli. Už Ti nebudu podsouvat, proč to děláš. Máš pravdu, že do toho vlastně nevidím a jen se domýšlím ze znalosti situace. Přeji hezký a úspěšný rok 2016.
Luboš Palata:
Veřejnoprávní média jsou red line české žurnalistiky. U většiny velkých českých novin byla tato bitva prohraná ve chvíli, kdy se novináři rozhodli je prodat soukromým vlastníkům. Od té chvíle byla svoboda těchto médií omezená velkorysostí a zájmy těchto majitelů. Na rozdíl například od Gazety Wyborczy, která v rukou novinářů dodnes zůstala a nebyl jediný důvod, proč to tak nemohlo zůstat v MF DNES a částečně i u Lidových novin.
To všechno se ale stalo v 90. letech a dnes už jen můžeme plakat nad rozlitým mlékem a snažit se se ctí pracovat ve svobodném prostoru, který v médiích díky jejich různě velkorysým majitelům zbývá, nebo zakládat Hlídací Psy, Echa či Svobodná fóra. Ale ČT a Český rozhlas jsou zásadní instituce už ze své povahy, a proto je třeba nemlčet, když v sousední zemi probíhá jejich demontáž. Demontáž, která jak jsem napsal v MF DNES, se může stát nebezpečným příkladem i pro českou situaci.
Pavel Šafr:
Evropsky úřad proti podvodům OLAF vyšetřuje oznámení, že jeden z vysoce postavených manažerů Agrofertu Cingr lobboval na ministerstvu průmyslu za zvýšeni hranice čerpání eurodotací pro velké firmy na 40 % alokace první výzvy místo Bruselem požadovaných 20 %. Skandální je, že toto zvýhodnění prošlo. Co o tom napíšete, Luboši?
Jinak: Soukromí vlastníci, jako byli Arnoldovi z Düsseldorfu (vlastníci MFD a LN), naprosto ctili redakční nezávislost. Luboši, když má někdo profesionální vydavatelství, tak obsahem novin účelově nemanipuluje. Západní vydavatelé se tu chovali skvěle a profesionálně. To přeci vůbec nejde srovnávat se současným oligarchickým systémem, kdy jeden vydavatel je hlavně výrobce biopaliv a navíc ministr financí a druhý vydavatel je oligarcha a uhlobaron a třetí obchoduje s ruským plynem. Co je to sakra za vydavatele? Tohle tu nebylo. A důsledky tohoto stavu jsou pro českou demokracii a úroveň svobody slova a kritického myšlení naprosto destruktivní. Pojďme tomu, prosím, čelit.
převzato ze Svobodného fóra, 5.1.2016, celý článek a případně pokračující diskuse na facebooku ZDE
