V reakci na studentskou stávku za řešení klimatické krize, která se odehrála 15. března v Praze a dalších téměř dvaceti městech v ČR, projednávali (27.3.2019) poslanci a poslankyně bod “Informace vlády o ochraně klimatu”.
České ekologické, rozvojové a humanitární organizace v nezávislém auditu české klimatické politiky navrhly jako řešení nerozšiřovat těžbu a zarazit plýtvání uhlím v zastaralých elektrárnách vyrábějících na vývoz, zvýšit cíl pro obnovitelné zdroje, aby odpovídal skutečným možnostem, změnit lesní hospodaření na přírodě blízké či zásadně zvýšit příspěvek rozvojovým zemím na vyrovnání se s dopady klimatických změn.
Ministr životního prostředí R. Brabec uvedl, že velká většina českých občanů bere hrozbu změny klimatu vážně a připustil, že ČR nedělá pro snížení emisí dost. Zároveň se ale snažil shodit odpovědnost za emise skleníkových plynů hlavně na USA, Čínu a Indii.
Zdroj: Hnutí Duha 28.3.2019
Doporučujeme k tématu:
„Abychom za 12 let dosáhli snížení emisí skleníkových plynů o 45 % a do roku 2050 dosáhli nuly, musel by pravděpodobně každý jeden z nás udělat toto:
– Přestat vytápět obyvatelné prostory víc, než je nutné k přežití
– Přestat využívat elektrické spotřebiče, zejména ty s vysokou spotřebou (vysavače, fény, televize, trouby…)
– Přestat kupovat auta a jezdit v nich
– Přestat létat letadly
– Přestat dojíždět do práce a najít si práci ve svém nejbližším okolí
– Přestat stavět domy, infrastrukturu atd. alespoň tou formou, jako jsme dnes zvyklí
– Přestat kupovat a využívat elektroniku a spotřební zboží, zejména to, vyprodukované v jiných zemích
– Přestat kupovat jakékoliv výrobky v plastových obalech
– Přestat jíst potraviny jiné než lokální produkce (zejména banány, pomeranče, manga, avokáda a další plody, co cestují přes celý svět až na pulty našich hypermarketů)
– Přestat nosit a kupovat oblečení z plastových vláken
– Přestat konzumovat maso a mléčné výrobky, zejména ty z velkochovů
Tohle by nám musel ministr Brabec a celá vláda (nejen tato, ale i ty budoucí) zhruba říci, a to zdaleka nejde o kompletní výčet. Kdo by takové politiky volil?
Sečteno a podtrženo, museli bychom přestat dělat většinu věcí, na které jsme v současnosti každodenně zvyklí.
Nenechme se ukonejšit společnostmi, které spotřebu svých produktů kompenzují nějakou protislužbou, třeba, že zasadí deset stromů, když s nimi letadlem poletíme na druhou stranu světa. Tato opatření neslouží ke snížení emisí, ale k udržení spotřeby. Člověk má pak mít čistější svědomí, že svojí činností nezpůsobil žádnou škodu, naopak snad ještě přispěl ke zlepšení. To je ale velká marketingová lež.
– Budou tato opatření mít tvrdý dopad na ekonomiku? Jistě.
– Způsobí to ekonomické krize a výkyvy? Velmi pravděpodobně.
– Vznikne nepředstavitelné množství odpadu, se kterým se budeme muset vypořádat lokálně, a ne ho poslat lodí do Asie nebo Afriky? Jednoznačně.
– Bude to mít vliv na náš životní standard, na který jsme zvyklí? Zaručeně.
– Co budou dělat lidé ve městech, která jsou zcela potravinově závislá na venkově a ve kterých se lidé živí činnostmi, které pozbudou smyslu a hodnoty? Nevím, to mě trochu zneklidňuje.
Velmi zjednodušeně řečeno, chceme-li snížit emise skleníkových plynů o 45 %, budeme muset o 45 % snížit svůj životní standard a doufat, že se v následujících letech objeví nějaká ekologická technologie, která jej pomůže udržet výše než na úrovni před 300 lety.
A tomu se budou politici bránit, budou činit kroky přímo proti této snaze…“
Celý článek Michala Klašky z 29.3.2019 na HlídacíPes.org ZDE.
Náhledový obrázek a foto: ilustrační
Dlouhodobě sledujeme témata krajiny, lesů, vody, půdy… jejich ohrožení a možností nápravy.
Sledujte je s námi!
V Otevřených novinách ZDE.
