Nejlepší strategií této vlády by tedy mělo být vykašlat se v první řadě na národní program obnovy a bojovat na úrovni Evropské unie za společný postup.
„To, že se v současné době koronavirové pandemie chránil každý jednotlivý stát po svém, není zas takovým překvapením. Evropská unie je koneckonců zejména ekonomický projekt, a nikoli projekt primárně (či vůbec) zdravotní. Ovšem nyní, když emoce a strach ze smrti a z kolapsu pominuly, bychom si měli dát obzvláště záležet na tom, aby naše racionální ekonomická reakce a následné obnovení normální situace byly dělány nikoli instinktivně a každý jen za sebe, ale dohromady…
Pro stát našeho formátu (politicky a populačně středně velký s malou, extrémně otevřenou ekonomikou) je nejlepší strategií zasazovat se o společné evropské řešení. Nyní zde nevolám po tom, aby taková státní pomoc byla velká či malá, ale po tom, aby byla jednotná. Navíc jako země s podprůměrným HDP na hlavu máme šanci, že podobně jako u strukturálních fondů získáme účetně víc než země nadprůměrné.
Ono to totiž nakonec vyjde pro všechny lépe. Jen musíme mít na paměti, že až se my sami bohatstvím přehoupneme přes průměr, budeme podprůměrným regionům pomáhat zase my. A měl by to být moment, na který se těšíme, neb z těch, kterým je pomáháno, se stanou ti, kdo pomáhají. A to je přece jakási maturita vyspělosti. Vstup do ekonomicky dospělého/vyspělého světa…
České republice již dlouho chyběl nějaký podnět, od kterého by se odpíchla, na kterém by se otočila, na kterém by se postavila. Pokud nyní půjdeme směrem nové, zelené, technologické, na pokročilých službách založené ekonomiky, může to pro nás skutečně znamenat jisté povstání fénixe z popela bývalého ohně.
Šance zahodit byrokracii, kterou zde máme od dob Rakouska-Uherska, a stát se vzdělanostní ekonomií je přesně to, na co bychom měli takové prostředky vynakládat…
V oné obnově bychom se neměli vracet zpět k tomu, co fungovalo dříve, ale mířit dopředu k tomu, co fungovat bude.
Je pochopitelně těžké říct, co to přesně bude, ale zatím žádná země neprodělala na tom, že investovala do vzdělávání, že digitalizovala a automatizovala státní správu, že snížila byrokracii. Že naučila své politiky a děti jednat v angličtině. A také přemýšlet jinak než jen reptilním (téměř 500 milionů let starým) mozkem…“
Celou úvahu Tomáše Sedláčka „Fénix z plamene a pravěký mozek“ v HN 15.5.2020 doporučujeme ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační – Fénix
Související v ON:
Nouzový stav skončí. A co dál? Rekonstrukce státu! Doporučení, Počítadlo, Nezhasínat! a Reflektor
