Volby posledních let ukazují, že ani křesťanská víra nechrání před příklonem k politickému extremismu.
Část věřících dnes podporuje autoritářské vůdce a populisty, což zpochybňuje jejich hodnoty a odpovědnost.
Co by na jejich místě dělal Ježíš z Nazareta?
Ve všeobecných deziluzích z různých voleb, jejichž jsme účastníky nebo pozorovateli, je patrné, že víra není zárukou občanské zralosti, která by přece v Kristově jménu nemohla nikdy volit extrémy a stranit diktátorům a šílencům.
Uplynulo pár let od sametové revoluce a ukázalo se, že víra opravdu není totožná s občanskou zralostí a s instinktivním příklonem ke svobodě a demokracii, jak o tom hovoří církev.
Nejpozději od dob covidu a svižného nástupu konspirační civilizace jsme se stali svědky, že řada exponovaných křesťanů různých denominací neváhá podporovat krajní politická uskupení. Vidí v nich naději na změnu společnosti, která by byla v jejich očích zase konzervativní, starobyle harmonická, honosící se společenským řádem a vyznačující se jen kosmetickými problémy.
Křesťané veřejně podporovali populisty a neofašisty, jako by přitom zapomínali, že do rozhodovacího procesu volby musí pustit také svoji víru, étos a svědomí.
Podporovali se myšlenky, které docela nedávno ve své syrové podobě zabíjely jejich blízké…
… Lidé mají pochopitelně právo volit toho, jehož myšlenky a sliby jsou jim blízké. A když u toho odmocníme nereálný obraz života, jímž se prezentujeme třeba na sociálních sítích, zbude nám z toho nakonec fakt, že lidé volí podle svých osobních zájmů a podle své peněženky.
Kdo dnes, prosím vás, je mezi politiky státník, který by vůbec mohl myslet na desítky let dopředu?
A kdo z lidí volí s vědomím, že jeho hlas může reálně rozhodnout o podobě země, do které se jednou narodí jeho vnoučata?
Buďme nohama na zemi.
Volí se pro dnešek.
… celou úvahu najdete na webu ProBoha, 7. 11. 2024:
Jak je možné, že víra nepřináší občanskou zralost, ptají se křesťané v deziluzi
Náhledový obrázek: ilustrační (pxhere)
AKTUALIZACE:
Poprvé v dějinách demokratických států vyhrál volby soudem odsouzený lhář, s nenávistí a odporným chováním vůči ženám a menšinám.
… Tyto volby totiž dokonale dokázaly, jak digitalizace, a s ní nový řád globalizace, ovlivňuje lidské rozhodování.
Zároveň lze podotknout, že vítězství Trumpa zcela zapadává do již zavedeného celosvětového trendu ústupu a nyní postupného zániku demokratického myšlení.
To není názor, ale fakt: od roku 2010, počet zemí, které se staly autokratickými, převýšil počet těch, které se staly demokratickými. Během pouhých osmi let spadl počet lidí v demokratických zemích z 3,9 miliardy na 2,3 miliardy. Sedmdesát procent lidí ve světě dnes žije v autokratických režimech…
Při takových situacích saháme po tom, co je pro nás evolučně nejdůležitější: po subjektivním (subjektivní je to klíčové slovo) pocitu relevance a sebejistoty, a to bez ohledu na jakékoliv morální, elitní či jiné uvažování.
Právě to žene USA a svět k nevyhnutelnému vzestupu demagogů, populistů a oranžových mužů.
Když se osobní identita zašlape do globálního mraveniště povinné digitální komunikace, bez ohledu na to, jaké je její poselství, vždycky zvítězí diktatura charakteru nad demokracií charakteru.
Není tedy vůbec divu, že na Trumpovo vítězství reagovaly světové burzy zvýšením kursu a že hodnota dolaru vstoupla oproti všem ostatním měnám. Svět to schvaluje. Pocity vítězí nad fakty. Pokaždé.
A tak vstupujeme do nové éry. Trumpovo vítězství spolu s většinou republikánů v obou komorách Kongresu znamená, že dveře k autoritářské vládě, ne-li přímo k diktatuře, jsou nyní dokořán.
Celý článek neurologa a vydavatele Přítomnosti Martina Jana Stránského ze 6. 11. 2024:
Americké volby: nové paradigma
