Klíčovým faktorem zemědělské krajiny je její heterogenita. Tato různorodost je základem jak pro dlouhodobný ekonomický přínos, který má krajina skýtat, tak pro její celkové zdraví, ať už vyjádřené pestrostí a početností rostlinných a živočišných druhů, schopností hospodařit s vodou, nebo i – pro svou subjektivitu – poněkud opomíjenou estetiku. Žijeme v „době velkoformátové“ a drobnokresba rozmanitých krajinných struktur u nás byla, a někde doposud stále je, hodnotou, kterou bychom měli zachovávat a navracet zpět. K posílení heterogenity krajiny by měly KoPÚ přispívat v míře co možná největší.
Pozemkovým úpravám se sice daří prostorově a funkčně uspořádávat pozemky pro jejich lepší využívání, ale dle zkušeností z mnohých pracovišť AOPK ČR nejsou v řadě případů dostatečně naplňovány jejich další funkce – ochrana a zúrodňování půdního fondu, zlepšování odtokových poměrů v krajině ve smyslu snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zvyšování ekologické stability krajiny, jak je v zákoně o pozemkových úpravách a dalších dokumentech (např. Situační a výhledová zpráva Půda 2018, Koncepce pozemkových úprav na období let 2016–2020) deklarováno.
Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
DOPORUČUJEME obsáhlý text, fotky a odkazy v Ekolistu 21.11.2019 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
