„Pokud svět nezačne důrazněji snižovat emise skleníkových plynů, mohly by globální teploty do konce století stoupnout až o 3,2 stupně, což by mělo pro lidstvo ničivé důsledky. S varováním přišli autoři zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) zveřejněné v úterý. Šéf Světové meteorologické organizace (WMO) Petteri Taalas řekl, že pokud státy budou ohledně snižování emisí nečinné, mohou teploty před koncem století stoupnout dokonce až o pět stupňů.
Zpráva varuje hlavně před kaskádovitým urychlením klimatických změn. Tak se popisuje stav, kdy například rozmrzání tundry ještě urychluje oteplování planety. Vzniká tak nezastavitelný proces, který může rozvrátit životní prostředí lidstva.
UNEP ve zprávě konstatuje, že pokud by se země držely svých stávajících závazků ohledně snižování emisí, stouply by teploty do konce století o 3,2 stupně. Pokud se má dodržet cíl o zvýšení teplot maximálně o 1,5 stupně, bude třeba globální emise mezi lety 2020 až 2030 snižovat podstatně rychleji než dosud – o 7,6 procenta ročně…
„Jsem dědečkem a v takovém stavu to tady pro svá vnoučata zanechat nechci,“ řekl na tiskové konferenci hlavní autor zprávy John Christensen. „Teď mluvíme o zásadní změně – kosmetické změny to jednoduše nevyřeší. Potřebujeme během následujících deseti let transformovat společnost,“ dodal…“
Zdroj: ČTK, 26.11.2019, celý článek ZDE.
Související:
„Povodeň v unikátním italském městě ukazuje, že klimatické změně kráčíme vstříc s politickou reprezentací, která ji nejprve zesměšňuje a pak se na ní snaží vydělat.
…Už léta vědci varují, že záplavy, které se v Benátkách periodicky opakují, postupně nabírají na intenzitě. Právě proto vzniká síť mobilních bariér MOSE, která má památku UNESCO před podobnými pohromami chránit.
Už nějaký čas měly být zábrany dokončeny. Žel stále nejsou a smutný příběh, který se s tím pojí, poskytuje téměř dokonalou ukázku rizik, kterým naše civilizace čelí. I obraz naší (ne)schopnosti se s nimi vypořádat.
..Postupné snižování terénu Benátek totiž není dané pouze tím, že by domy vlastní vahou zapadaly do bahna, jak si zřejmě většina lidí představuje. Ani jen přirozenými geologickými procesy. Půda pod Benátkami klesla mezi lety 1950 a 1970 o 12 cm v důsledku čerpání podzemních vod pro účely průmyslu soustředěného kolem přístavu. Z celkového poklesu města o zhruba 23 cm (některé zdroje uvádějí až 26 cm) tak na lidskou činnost připadá nemalý podíl. Vzhledem k tomu, že současně dochází ke zvýšení hladiny moří, ocitají se Benátky stále níže nad vodou.
Benátky by byly ohrožené, i kdybychom nečelili klimatické změně. Ohrožené právě tím duchem hrabivosti, proti němuž se bouřil zde pohřbený básník Ezra Pound – a jenž se projevuje nejen defraudací prostředků určených na záchranu města, ale také neomluvitelnou vstřícností vůči globalizovanému turismu s jeho obřími výletními loděmi, které na laguně už dávno neměly co dělat.
Benátky nejsou jen souborem budov, které lze po povodni opravit. Jsou něčím víc než jen pitoreskní kulisou pro selfíčka a pití cappuccina. Víc než jen soustavou kanálů, po kterých se plouží gondoly a kudy spěchají vaporetti.
Nejen s každou vápencovou deskou vypadlou z obkladu fasády, ale také s každým dalším opuštěným domem se ztrácí něco z našeho já.
Benátky nejsou jen hromada kamení a cihel. Benátky – to jsme my.“
Celý názor Pavla Kaliny, profesora dějin architektury a památkové péče na FA ČVUT, včetně videa na Aktuálně.cz, 24.11.2019 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
