V české krajině se dá dodnes snadno poznat, kudy kdysi vedla cesta.
Bylo to tam, kde teď uprostřed pole o samotě postávají boží muka.
V ornici se tyčí jako tichá vzpomínka na doby, kdy každý den kolem někdo chodil…
Během poválečných desetiletí Česko přišlo o 158 tisíc kilometrů polních cest. Společně s remízky a mezemi se rozpustily v lánech, které teď bez přerušení vedou od asfaltky k asfaltce.
Nevytratily se však jenom vyježděné a vyšlapané linie. Spolu s nimi se vypařil i starý charakter venkova.
Průměrné české pole je nyní stokrát větší než v roce 1948 a neprůchodnost krajiny patří mezi nejniternější proměny našeho domova.
Největší překážkou v chůzi tak dnes nebývají ploty nebo řeky, nýbrž orná půda.
… Přehlédnout nelze ani asfaltovací mánii. Státní pozemkový úřad pravidelně pořádá soutěž o nejlepší projekty pozemkových úprav. Při pohledu na letošní nominace se maně nabízí otázka: proč, u všech všudy, nejvhodnějším receptem na vylepšení nesporně zanedbané cesty skoro vždy musí být přeměna v nepropustnou vozovku?
Celý článek prof. Vojtěcha Koteckého
Naše krajina se stala neprůchodnou, přišli jsme o kus domova
z roku 2019 si připomeňme ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
Sledujte téma Voda-klima-krajina v Otevřených novinách!
Související v ON:
Sbohem asfalte a zámkovko, budoucností cest je mlat. Neotepluje okolí a propouští vodu
