„Dámy a pánové,
sedmnáctý listopad je dnem, který se do historie našeho státu dramaticky zapsal hned dvakrát. V roce 1939 byli nacistickými okupanty zavražděni student Jan Opletal a dělník Václav Sedláček. Následné demonstrace pak vedly k uzavření českých vysokých škol, mnoho studentských představitelů bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů. O padesát let později jsme při Sametové revoluci 1989 odkazovali právě na tuto neochvějnou vůli lidí bojovat proti totalitě, na odvahu studentů hájit svobodu, lidská a občanská práva.
Sedmnáctý listopad je dnem, který potvrzuje sílu těchto myšlenek. Potvrzuje, že svoboda, právní stát, ale také humanita, úcta a respekt k názoru druhého jsou základními kameny naší republiky. Naše společnost tyto hodnoty, toto dědictví Masarykova Československa, dokázala uchránit před destruktivní silou dvou totalitních režimů. Víru ve spravedlivou, solidární a svobodnou společnost nám nevzalo ani nacistické vyvražďování, ani desítky let komunistické zvůle. Vždy jsme dokázali vystoupit a znovu si o tyto hodnoty nahlas říct.
Činíme tak i v dnešní památný den. S nebývale velkou migrační vlnou k nám do Evropy přichází stín války, jakou si naprostá většina naší společnosti pamatuje už jen z vyprávění. Znovu posloucháme příběhy lidí, kteří ztratili domov, přišli o naději na důstojný život ve své rodné zemi, ztratili příbuzné a většinu svého majetku. Na tyto příběhy musíme reagovat soucitem, solidaritou, ale také rozumem, už jenom kvůli respektu k vlastním dějinám.
S migrační vlnou ale přichází také strach řady našich občanů, na němž parazitují populisté a všichni ti, kdo politicky žijí ze šíření nesnášenlivosti a nenávisti. Jako stoupenci demokracie nesmíme tyto každodenní obavy lidí bagatelizovat. Musíme je vnímat a odpovídat na ně reálným a pragmatickým řešením současné krize. Společným řešením, protože žádný evropský stát ji nemůže vyřešit izolovaně.
Řešením je ukončení migračního chaosu, obnovení fungujících vnějších hranic Evropské unie a mírová stabilizace regionů v její bezprostřední blízkosti. Evropa v tomto směru potřebuje mnohem více rozhodnosti. A také upřímnosti, pokud jde o pojmenování problémů, jež přinesla často nezvládnutá integrace minulých vln přistěhovalců z muslimského prostředí do většinové evropské společnosti.
Příčinou dnešní migrační krize jsou především válkami destabilizované a rozpadlé státy, ve kterých jejich občané ztratili životní perspektivu. Chceme-li tuto krizi řešit, našim prvořadým úkolem je nastolení míru ve státech jako je Sýrie, Libye a Irák, a jejich hospodářská a sociální obnova.
Letošní dvojí brutální útok náboženských fanatiků v Paříži nám znovu připomněl, jak nebezpečným fenoménem 21. století je terorismus. Demokracie musí v konfrontaci s bezohledným násilím prokázat svoji sílu a sjednocená Evropa je povinna garantovat svým občanům bezpečí a mír. Nesmíme se nechat zastrašit, musíme trvat na našich demokratických a liberálních hodnotách, včetně rovnosti a tolerance. Porážka teroristů z Islámského státu musí být prioritou celého mezinárodního společenství.
A nenechme se manipulovat. Ačkoliv nedávné teroristické útoky v Paříži proběhly v době migrační krize, je nutno si uvědomit, že vraždili dobře organizovaní islamističtí radikálové. Náš hněv se musí obrátit proti nim, nikoliv proti uprchlíkům, které z jejich domovů často vyhnalo právě náboženské či etnické násilí, šířené úplně stejnými vraždícími fanatiky.
Jsem přesvědčen o tom, že demokracii a právní stát je nutno permanentně a odvážně hájit a bránit. Tak, jak to činili naši předci v listopadu 1939. Stejně jako nespornou hodnotu našeho členství v Evropské unii, kam jsme se mohli vrátit díky listopadu 1989. Jakýkoliv autoritářský režim, jakákoliv izolace naší země mimo EU by totiž byly proti bytostným zájmům našeho národa. Znamenaly by hospodářský i sociální úpadek a zcela jistě i demontáž dnešní svobody a občanských práv.
Odmítám, abychom dvacet šest let po Sametové revoluci ztratili odvahu být demokraty. Strach a panika nesmí ovládnout naši mysl a naše srdce.
Děkuji vám všem, kteří jste si dnes našli čas na připomenutí sedmnáctého listopadu. Věřím, že stejně jako já jste hrdí na jeho odkaz i na hodnoty, které symbolizuje.“
Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky u příležitosti výročí 17. listopadu
17. 11. 2015, 9:20
Prezident republiky chyběl, protože se chystá na odpolední demonstraci na jeho počest organizovanou spolkem, který popírá ústavu a ještě je na to pyšný. (Spolek i Zeman)…Šance se chopil, pro ledaskoho asi překvapivě, premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který pronesl nejlepší projev své politické kariéry. Pozná se to tak, že s ním sice nemusíte úplně souhlasit, dokonce po něm ani nemusíte měnit svůj pohled na Sobotku, ale jen při troše nadhledu není třeba pochybovat, že jej pronesl premiér, který aspoň 17. listopadu dokáže vystoupit z role pouhého stranického vůdce, vyděšeného z diktátu průzkumů veřejného mínění, a dokáže promluvit jako – člověk se skoro lekne, když to píše – zodpovědný evropský politik. Zodpovědný, nepodceňující bezpečnostní rozměr migrační krize, ale nikoliv naivní, ustrašený nebo populistický.
doporučujeme komentář Jindřich Šídla v HN 17.- 18.11.2015, ZDE
