… Když Andrej Babiš opakovaně kritizuje současnou vládu za její rozpočtový deficit a neexistující prorůstovou politiku, opomíjí, že Fialův kabinet nastoupil do úřadu v okamžiku, kdy všechny evropské ekonomiky masakrovaly dozvuky covidové pandemie a ruská invaze na Ukrajinu. Srovnávat selanku, v jaké vládla bývalá koalice ANO s ČSSD, se současnými poměry je populismem v té nejprůzračnější a nejčitelnější, snad i křišťálové podobě.
Stejně jako opoziční volání po diplomatickém či smírném řešení ruské agrese.
Na východě Ukrajiny nejde totiž jen o tisíce kilometrů čtverečních území, na které si Moskva dělá nárok. Na východ od hranic střední Evropy se bojuje o hodnoty, na kterých stojí velká část evropské civilizace od renesance, osvícenství a Velké francouzské revoluce. A o to, zda se desítky milionů lidí dokáží vymanit ze sféry vlivu, kterou v jedné ze svých posledních esejí definovala francouzská historička Francoise Thomová takto:
„Rusko se pouze tváří jako stát. Ve skutečnosti je to agregát zločineckých gangů, oscilujících kolem všemocného kmotra. Mafiánská struktura moci v Rusku se organicky propojila s imperiálními praktikami: pro Putina, podobně jako pro mafiánského kmotra, je hlavní kontrolovat elity v cílových zemích. Proto taková obsese s ,barevnými revolucemi’, při kterých Putin – svržením svých místodržících satrap – ztrácel svou tvář.“
Česká parlamentní opozice musí říci veřejnosti jasně, zda je ochotna bránit evropské (civilizační) hodnoty a evropský civilizační prostor, bude-li třeba i vojensky. Nebo se stát poslušnou elitou kontrolovanou kmotrem mafiánských gangů z Kremlu.
Populistická rétorika české opozice je plná vážných argumentačních děr a pokusů o manipulaci veřejného mínění. Je pak politováníhodné, že premiér Petr Fiala přenáší potřebnou konfrontaci do osobní roviny a vymezuje se vůči Andreji Babišovi jako neprivilegovaný občan, který ví, jak žijí ostatní.
Konfrontaci vyžadují principy populismu, na kterých stojí část opoziční politiky a rétorika jejích představitelů. Nikoliv výše bankovního konta, návrhářské značky v šatníku nebo počet více či méně legálně nabytých nemovitostí…
Doporučujeme celou úvahu Ivana Kytky v Revue Přítomnost, 22. 1. 2024:
Zpráva o stavu české (hlasovací) demokracie
Náhledový obrázek: ilustrační, Wikimedia Commons – autorka Barbara Maliszewska
