V příběhu cesty Pavla Tykače k uhlí se spojuje řada temných privatizačních zápletek z 90. let. Leccos nasvědčuje tomu, že on sám původně jen zamýšlel pomoct k prolomení limitů těžby, a doly pak s pohádkovým ziskem prodat. To mu ale nevyšlo…
Celá série, která vychází na stránkách DR, ukazuje, jak se Pavel Tykač stal jedním z předních českých oligarchů a jedním ze dvou největších českých uhlobaronů. Zkoumá, jak dosahuje svých politických cílů. Zabývá se otázkou, kde se jeho zájmy střetávají se zájmy veřejnými. Popisuje, jak se mu vzepřela na severu Čech občanská společnost. A ústí v doporučení, jaký postoj by vůči jeho korporaci Sev.En měly Evropská unie i Česká republika zaujmout.
Díl první:
Lobby Pavla Tykače — „sevenizace“ Severu jako předobraz agrofertizace republiky
Díl druhý:
Litvínovská Tykačova „Klika“ jako laboratoř oligarchizace
Díl třetí:
Uhlobaronem proti své vůli: jak Pavel Tykač k uhlí přišel. A co s ním zamýšlel
Sledujte související v Deníku referendum ZDE.
DR vychází už 11 let bez oligarchů, bez paywallu, jen s podporou svých čtenářů.
Hledáme desítky a stovky drobných dárců, kteří nás budou podporovat pravidelným darem.
Na chod redakce potřebujeme 350 000 Kč za měsíc.
Spolu #jsmeDR.
AKTUALIZACE
Díl čtvrtý:
„Jen pár nás věřilo, že to dokážeme.“ Jak Pavel Tykač prohrál boj o limity
Díl pátý:
Uhlobaronovo velmi pozdní odpoledne: jaké dnes zbývají Pavlu Tykačovi možnosti?
Díl závěrečný:
Česká republika versus Pavel Tykač: je čas vyrovnat skóre
Související k tématu v ON:
