Zdá se, že na rozdíl od mnoha dalších zemí bere Francie problémy spojené s klimatickou změnou vážně:
Už na počátku roku 2016 přišla s průlomovým zákonem, který větším supermarketům nařizuje darovat neprodané jídlo charitě namísto toho, aby skončilo v popelnicích.
V červenci 2016 pak zákonodárci přišli se zákazem jednorázových nákupních tašek, který se od ledna 2017 rozšíří i na mikrotenové sáčky.
Francie si od toho slibuje omezení používání igelitových tašek, jejichž spotřeba je tam dvacetkrát vyšší než v Dánsku nebo Finsku. Ve srovnání s Českem je na tom Francie ale pořád více než třikrát lépe. Průměrný Francouz za rok spotřebuje 80 tašek, zatímco průměrný Čech 300.
V srpnu 2016 vešel v platnost kontroverzní zákon o přechodu na zelenou energii, schválený předchozí rok v létě. Jeho nejkontroverznější součástí je zřejmě zákaz jednorázového plastového nádobí, který nabyde účinnosti v roce 2020.
Zákaz je reakcí na neúnosnou spotřebu plastových kelímků, talířků a příborů, které po použití skončí v odpadkových koších a jen mizivá část z nich se dočká recyklace…Smyslem zákona ale nemá být ani tak zákaz jednorázového nádobí jako takového, ale spíš pobídnutí jeho výrobců k přechodu na jiné, biologicky rozložitelné materiály. Proto také opatření nabyde účinnosti až v roce 2020. Výrobci by tak měli mít dostatek času na změnu technologie.
Zástupci výrobců obalů argumentují tím, že biologicky rozložitelné obaly budou lidi svádět k tomu, vyhazovat je, kde se jim zlíbí. Budoucnost bez plastového nádobí tak zastánci plastů vykreslují v apokalyptických obrazech měst s ulicemi plnými použitých kompostovatelných kelímků. Pokud Evropská komise volání obalové lobby nevyslyší, budeme už třeba za pár let moct sledovat návrat stereotypního obrazu Francouzů popíjejících víno ze skleniček na dlouhé nožce a usrkávajících kávu z keramického hrníčku.
zdroj: NSZM, ČRo Radio Wave 2016 – aktualizováno