„S novým rokem i novou vládou se pojí mnohá očekávání a česká energetika nové impulzy nepochybně potřebuje. Stagnující obnovitelné zdroje, obtíže s čerpáním prostředků na energetickou efektivitu, otevřená debata o stavbě nových jaderných bloků, posilování spolupráce v rámci evropské Energetické unie nebo naplňování Pařížské dohody o ochraně klimatu – to je jen několik vybraných úkolů, jež čekají na posun.
Vláda Andreje Babiše v programovém prohlášení deklaruje zachování limitů těžby hnědého uhlí, zvýšení poplatků z těžby, zrychlení výměny uhelných kotlů a útlum uhelné energetiky. Neuvádí však, jak by měly být poplatky zvýšeny a nepřichází ani s komplexní vizí pro řešení závislosti na fosilních zdrojích energie.
Vláda také neříká, zda bude finančně podporovat výstavbu jaderných bloků a přitom slibuje, že jejich výstavbu – která se bez masivních subvencí neobejde – připraví „v potřebných termínech“. Vláda slibuje i realizaci uložiště jaderného odpadu, ale nezmiňuje se o právech obcí. Pokud by však vláda chtěla vybrat finální lokalitu pro úložiště ve svém volebním období, bylo by to v rozporu nejen s čerstvě schválenou vládní koncepcí, ale i s požadavky na garanci dlouhodobé bezpečnosti.
Nový kabinet také obecně slibuje rozvoj obnovitelných zdrojů a lepší podmínky pro drobné výrobce elektřiny pro vlastní potřebu, ale zpochybňuje provozní podporu obnovitelných zdrojů. Jenže efektivní formy provozní podpory (například hodinové zelené bonusy) jsou v rozumné míře nutné pro rozvoj projektů ve vlastnictví obcí či zemědělců. Dokud nebudou výrobci energie z uhlí spravedlivě platit veškeré náklady (včetně škod na zdraví a životním prostředí), budou obnovitelé zdroje potřebovat podporu.
V krátkém textu se na reflexi vývoje energetiky za hranicemi ČR vůbec nedostalo. Přitom energetický program nové vlády srovnatelně významné evropské země – Rakouska – na ni pamatuje. Doufejme, že v rozpracované verzi programu ministra průmyslu Tomáše Hünera už uvedené priority chybět nebudou.“
Zdroj: Glopolis
…a (ne)program české (ne)vlády v kontrastu s celosvětovým vývojem:
To, že musí dojít k přechodu k obnovitelným zdrojům a obecně k trvale udržitelnému rozvoji, je jasné. Přitom problém spočívá především v tom, že kromě toho, že jde o technologický přechod a organizační přechod, tak jde i o velký sociální přechod, který zachycuje všechny lidi, a když se nezvládnou sociální aspekty tohoto přechodu, tak to skončí neúspěchem. Když uděláte jednoduché přepočty – a některých jsem se i účastnil – tak vám v zásadě vyjde, že když se odstoupí od uhelného hornictví a uhelné energetiky, tak v nových oborech vznikne velké množství pracovních míst, většinou i o něco více, než kolik jich zanikne. Jenomže to znamená, že tisíce, desetitisíce, statisíce lidí musí změnit zaměstnání a to je velmi složitá otázka. Čili ta sociálně-politická práce a dlouhodobá diskuze, která vyjasní, jaké budou jednotlivé osudy, je zásadní pro úspěch takovéhoto přechodu. Je to daleko méně technologický přechod, než sociální. říká PhDr Vladimír Špidla v rozhovoru s Ing. Martinem Klozem, CSc.
Jak lze podle vás v ČR efektivně propojit sociální a environmentální politiku?
Vladimír Špidla: Jedině tím, že se o ní bude diskutovat. To znamená, že musíte využít všech struktur – politických, sociálních, nevládních – a všech platforem, které ve společnosti existují k tomu, aby vyrovnávaly oprávněné zájmy, a pracovat s nimi. Tady neexistuje žádná jednoduchá metoda, která to okamžitě všechno změní. Zakládá se to na tisících diskuzí a drobných střetnutí, a vždy je třeba využívat ty struktury, které nějakým způsobem reprezentují zorganizovanou veřejnost.
Martin Kloz: Navíc environmentální politika vytváří nová pracovní místa.
Vladimír Špidla: Základní dichotomie, která oslabuje environmentální politiku, je představa, že ochrana životního prostředí znamená zánik pracovních míst. A to je systematicky třeba rozbíjet, to není pravda.
…celý rozhovor na téma transformace energetiky z 1.11.2017 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
