Elektrifikace plus vláda sovětů rovná se komunismus. V aktualizované a jen trochu nespravedlivé verzi by mohlo znít Jádro a uhlí plus vývoz elektřiny rovná se tuzemský kapitalismus.
Celý článek Luďka Vainerta v HN 7.1.2020 doporučujeme ZDE.
Lidé mají tendenci žít část svých životů v mytologii. Z psychologického hlediska se může jednat o vytváření bublin, které jim usnadňují život a pomáhají vyrovnávat se s jeho negativními vlivy… Mýty, omyly a polopravdy se přirozeně týkají i otázek ekonomického charakteru.
Mýtus č. 1: Předválečné Československo bylo ekonomicky vyspělé podobně jako Západ
Mýtus č. 2: Vyšší minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost
Mýtus č. 3: Privatizace důchodového systému vyřeší financování důchodů
Mýtus č. 4: Rychlejší technologický pokrok vyřeší degradaci životního prostředí
Mýtus č. 5: Rychlejší výstavba povede ke snižování cen nemovitostí
Doporučujeme celý článek Martina Janíčka v HN 8.1.2020 ZDE.
DOPORUČUJEME související:
„…Český vztah k penězům nás atomizuje, dělá z nás jednotlivce, ne celek. Nesjednocuje, naopak nás od sebe odtahuje. Neexistence jakékoli společně sdílené víry a společného smyslu pak vede k tomu, že není veřejný prostor, který bychom brali za svůj, a měli chuť o něj pečovat nebo se pro něj obětovat…
..Snaha parazitovat na veřejném je tak v podstatě legrační. Připomíná snahu jet zadarmo ve vlaku, který mi částečně patří…
Černý pasažér nebere společný stát, společnou obec ani společné části domu jako svůj majetek. Nevidí se jako spolumajitel, jako akcionář, jako člen společenství vlastníků. Jen jako pasivní, útrpný uživatel, který s ostatními nechce mít nic společného. A necítí se spoluzodpovědný za stav, za úroveň veřejného prostoru.
Chce z něj maximum vytěžit, vzít, vydojit, „vydžusovat“ a mít to pak doma. A o to společné nejeví zájem. Nebude chodit k volbám ani na schůze společenství vlastníků. Proč by to dělal?! To stojí čas a navíc je to otrava. Maximálně bude anonymně kritizovat práci jiných a šířit pomluvy. Případně posílat udání na úřady. Na to si chvilku najde…
Je to mentální nastavení, problém hlavy. Důsledkem této rádoby chytré strategie není nic jiného než to, že všichni nakonec žijí v prostoru, který vypadá hůř a taky je horší, než by být mohl.
…
Paradoxem některých českých černých pasažérů pak bývá právě pomýlený vztah nejen k úřadům, ale k veřejné moci obecně. Ať to někdo zařídí. Ať to oni zařídí. Ať to vláda zařídí. Ale ať já nic nemusím. A ať mě to nic nestojí.
Tuto hrůznou pasivitu a snahu o úplné zbavení se vlastní odpovědnosti za cokoli ve prospěch státu už dávno v karikatuře geniálně shrnul Karel Čapek: „Zatracená vláda, už zase mně nehoří doutník.“
Celý článek „Mojmír Hampl: Češi jako černí pasažéři ve vlastním vlaku“ z 9.1.2020 najdete na HlíacíPes.org ZDE. Text je ukázkou z knihy „Pro Čechy je nebe nízko. Pojďme chtít víc!“. HlídacíPes.org ji zveřejňuje se souhlasem autora i vydavatele (Grada).
Náhledový obrázek a obrázky v textu: ilustrační
