Osobně jsem byl jednoznačně pro zamítnutí. Prohlubovat v době koronaviru a rekordního propadu veřejných rozpočtu státní dluh o další desítky miliard mně přišlo krajně nezodpovědné.
Protiargument byl, že tím riskujeme, že nás sněmovna přehlasuje a my přijdeme o možnost negativní dopady zákona zmírnit. Jenže já a řada dalších kolegů jsme byli přesvědčeni, že dřív než začneme shánět obvazy a tišící prostředky, musíme se pokusit se výbuchu veřejných rozpočtů zabránit. Snažil jsem se o tom přesvědčit i kolegy v Senátu a zde přikládám odkaz na příslušnou část senátní rozpravy.
Nejhorší spoušti se tak sice podařilo zabránit a ničivý dopad do rozpočtů samospráv zmírnit. Ale příští vláda nebude mít na vybranou. Pokud bude chtít vydrancované rozpočty a beznadějně zadlužený stát znovu postavit na nohy, nezbude ji než zásadně seškrtat státní výdaje a znovu zvednout daně. A Andrej Babiš bude moci z opozičního křesla potměšile zvolat: Vidíte? Za mě bylo líp!
A možná i to byl jeden z důvodů, proč pro tento Českou republiku rekordně zadlužující zákon vládní poslanci ve Sněmovně tak bezstarostně zvedli ruku…
Zákon, který na počátku víceméně omylem odhlasovala sněmovna, tak byl podle všeho omylem vetován prezidentem republiky… Těžko vymyslet lepší pointu absurdního konání politické garnitury, která se na počátku hrdě označovala za protipól „vlády nemehel“.
Související v ON:
Předchozí Senátní novinky v ON:
Shrnutí Televizní krize v listopadu 2020 pohledem senátora Davida Smoljaka
