„Od momentu, kdy jsem si ve středu večer přečetl poslední z nekonečné řady malmotů Miloše Zemana, jejž mí spoluobčané pokládali za možné zvolit svým prezidentem, má mysl neustále těká k jedné hrozné pasáži. Ne, netrápí mě další volání po zániku dnes tak těžce zkoušené novinářské profese, bez níž by demokracie nebyla možná. S tím se dobře vypořádal kolega Břešťan a můžeme vzít za vděk aspoň tím, že tentokrát se Zemanovo ostudné blábolení obešlo bez samopalu. My novináři se s Milošem Zemanem nakonec dokážeme popasovat dobře sami.
A už vůbec mě nepohoršila záměna ostrova Mauritius s Madagaskarem, pro Zemanovu práci s fakty tak příznačná.
Nemůžu se ale zbavit bolestného přemítání nad tím, jak může někdo o celém zvířecím druhu říct, že byl „právem vyhuben“. Právem vyhuben? Jakým právem? Co je to za člověka, který může něco takového říct? …
Dronteho pro evropskou civilizaci objevili v roce 1598 portugalští námořníci, kteří přistáli u ostrova Mauritius – Madagaskar je ten větší ostrov od něj „vlevo dole“. Vzhledem k tomu, že dronte na tehdy liduprázdném ostrově neměl žádných přirozených nepřátel, choval se nebojácně. Neznal lidi a nevěděl, že se k němu budou chovat jako k živoucí masové konzervě. Právě jeho bezelstnost námořníci zaměnili za přitroublost – tak přišel ke svému jménu „dodo“ neboli blboun…“
Vztah ke zvířecím druhům, k divoké přírodě se v evropské civilizaci stal otázkou elementární morálky. Jen někdo, kdo se vědomě staví mimo evropskou kulturu a civilizaci, kdo není jejím ochráncem, ale jejím bytostným barbarským popřením, může dnes říct, že nějaký druh byl „vyhuben právem“.
Celý článek „Právem vyhuben“ Jakuba Patočky, obsahující podrobnou historii Dronte mauricijského s přírodovědnými i kulturními odkazy, DOPORUČUJEME v Deníku Referendum, 1.9.2018 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
