Náboženství má v sobě obrovskou energii. Sekulární svět se zabýval jenom odumírající institucionální podobou náboženství, ale přehlédl jeho spirituální hloubku, to, že síla náboženství je v psychologické síle symbolů.
Tyto symboly jsou něčím, co otvírá hluboké zdroje energie v lidském vědomí a podvědomí atd., symboly jsou největší zbraní v tomto světě (i peníze hrají roli právě jako symboly). Tedy i náboženské symboly mohou být nástrojem ohromné moci a ta může být také destruktivní, například právě když se použije k podněcování falešného pocitu identity…
Všechna náboženství stojí před výzvou nenechat se vmanipulovat do jakési identitární značky, protože tak se může náboženství stát destruktivním… Náboženství může vstoupit do politické sféry tím, že sakralizuje, zposvátňuje určité politické figury, politické strany, politické ideologie. Ty dostávají náboženskou funkci a tím se mohou stát obrovskými hrozbami, to je klasická idolatrie, modloslužba…
Naopak:
Náboženství (religio) budoucnosti bude možná vycházet nikoliv z religare (znovu spojit), nýbrž spíš z re-legere (znovučíst). Znovu číst Bibli v kontextu dnešní doby, znovu, nově číst prameny naší tradice. Ale také „číst znamení doby“ – to, co se děje ve společnosti, v kultuře, v nás, v církvi… Přečíst si to kontemplativním způsobem, oprostit se od rychlého nálepkování a nechat to všechno projít srdcem, slyšet „nářek země“ a naslouchat „vanutí Ducha svatého“.
Celý text, který vychází z příspěvku předneseného na Fóru dialogu v říjnu 2023 v Kroměříži
a byl publikován v Universum 4/23, najdete na webu ProBoha, 13. 1. 2024:
Je dnes náboženství součástí problému, nebo součást řešení?
Náhledový obrázek: ilustrační (pxhere)
