Politika je o přežití do příštích voleb, zahraniční politika o přežití do příštího století”, napsal včera na svém twitterovém účtu předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček jako reakci na právě zveřejněné společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů naší země – prezidenta republiky Miloše Zemana, premiéra Bohuslava Sobotky, výše zmíněného předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka a předsedy Senátu Milana Štěcha – prohlášení, že “naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky.”
Společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů země není jen tak nějaký textík, který se šoupne na pár dní na libovolné webové stránky. Společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů země má váhu a užívá se výjimečně. A nyní visí na oficiální webové stránce Hradu.
Jaký je důvod jeho vydání? Návštěva Jeho Svatosti Dalajlámy. Přijel na pozvání Nadace Forum 2000 a setkal se s naším ministrem kultury Danielem Hermanem i s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem.
Byla to návštěva neoficiální, návštěva člověka, který se již před lety vzdal své politické role. Přijel k nám beze zbraně, bez peněz, bez touhy škodit. V míru, s láskou a pravdou v srdci….a vyvolal paniku, jejímž výsledkem je tohle prohlášení.
Prohlášení plné přihrblé demonstrace respektu vůči ČLR.
Prohlášení, jehož text připomíná strojový překlad z čínštiny. Nebo Ovčáčkovu tiskovku.
Kladu si otázku, zda tento dokument vydali naši nejvyšší o své vůli, či nikoliv, a opravdu nevím, která možnost je pro mne přijatelnější. Servilní poníženost před rudým kapitálem? Nebo snad šlo o zažehnání nějaké zatím nespecifikované a nezřejmé hrozby?
Vraťme se na chvíli k tweetu pana předsedy Hamáčka: “...zahraniční politika o přežití do příštího století”. A spojme to s vědomím, že memorandum nejvyšších představitelů země je mimořádný instrument. A že se v naší polistopadové historii doposud nic podobného neobjevilo.
Máme tomu rozumět tak, že návštěva Dalajlamy pro nás představuje bezpečnostní riziko? Kdo je agresorem? Co nám hrozí? Nebo máme spojit tuto iniciativu s faktem, že nejen Miloš Zeman má ve svém týmu čínské poradce? Máme začít přemýšlet o tom, zda je “tahle země” ještě vůbec naše, jak nám z billboardů placených bůhvíkým do omrzení melduje pan prezident?
A co Bohuslav Sobotka, který ve velkém rozhovoru pro deník Právo deklaroval úmysl “nevracet se k Zemanovi, ale naopak hledat nové příznivce mezi městskými liberály”? Opravdu nechápu, jak toho chce docílit, když signály, které nyní směrem k tomuto segmentu voličů vysílá, jsou zcela odpudivé.
Nevím, co si mám o tom všem myslet. Jsme ještě stále svobodná země? Nebo ten račí krok, o kterém mluvil Petr Pithart a který naše země v posledních letech nabrala, získal na rychlosti sedmimílových bot a my se jejich pomocí řítíme zpátky do naší nepěkné minulosti? A přitom vlastně nevíme, kdo nám šlape na krk.
Nevím, co s tím budeme dělat. A co zmůžeme. Ale rukavice již je hozena. Jen ji zvednout.
Jeden drobný pán. Beze zbraně, bez peněz, bez businessové a mediální lobby. Bez touhy škodit. V míru, s láskou v srdci… To je síla myšlenky, která otevírá oči.
Lenka Benešová, 19.10.216, Tapolitika
Hyde Park Civilizace ČT24 Jeho Svatost Dalajlama, duchovní vůdce, nositel Nobelovy ceny míru ze dne 22.10.2016 ZDE.
90´ČT24 Dalajláma v Praze záznam ze dne 17.10.2016 ZDE.
1 komentář
Jura
Dnes jsem se vratil z navstevy rodinneho hrobu a je pro me zdrcujici sledovat, jak je umele polarizovana soucasna spolecnost. Na vysvetlenou, oba mi dedeckove (v hrobe v Osvetimanech se „sesli“ oba) patrili totiz k t.zv. „porazenym tridam“ a jejich naklonnost k Masarykovym idealum svobody a humanity byla „az za hrob“. Proto tyto idealy predali dalsim pokolenim a to hlavne prikladem, kdy napr. deda Vodicka, byl veznen za okupace, v Kaunicovych kolejich a po kratkem nadechnuti, skoncil v pracovnim tabore v Jachymove.
Proto je zdrcujici sledovat, jak dva tabory si rozdeluji „sheeple“ na sve ovecky a vykopavaji mezi nimi hluboke prikopy. Na jedne strane je pochybna existence, ktera zasvetila svuj zivot revansi (podotykam, ze toto je naprosto cizi element v budhismu, ke kteremu se oficielne „na oko“ hlasi [*]) jehoz cilem je navraceni puvodniho systemu krute teokracie, ktera byla zalozena na systemu kast nevolniku a otroku kterym bylo upirano i zakladni pravo na holy zivot. Toto je pro mne antitezi nejen k Masarykovskym idealum svobody, rovnosti pred zakony a humanity, ale i k hodnotam, ktere jsou u nas na jizni morave stale zive. Pan Jezis, take neziskaval sve stoupence pomoci drakonickych trestu za neuposlechnuti, ale svym prikladem. Na strane druhe, stoji skupinka bezpaternich karieristu, kteri nehledaji oporu v moralnich zasadach, ale ve vyhodnosti ruznych hospodarskych komplotu, uzairanych s t.zv. „silnymy spoluhraci“. Pritom jsou ale sami tak hloupi, ze pokud sami neprokazi silny moralni profil, budou temito „velkymi kluky“ odkopnuti, kdykoliv se pro ne stanou pritezi. Zarnym pripadem je prave p. prof. Masaryk, ktery byl zpocatku uplne sam, ve svych nazorech na osamostatneni Ceskoslovenska, ale jeho moralni postoj, si postupne ziskal podporu u nejsilnejsich svetovych velmoci.
Toto vse jeste zavrsuje skupinka parazitu, ktery se jakoby „vyhrivaji“ v PR, prvne jmenovaneho zlocince a snazi se postavit z ceskych „sheeple“, svoji armadu „velkeho dobra“. Pro vetsinu slusnych lidi, bude ale asi nemyslitelne, postavit se na jakoukoliv z techto stran, stavicich svou moc na lzi a nenavisti k „tem ostatnim“. Proto jsou mezi tyto „zakopy“ rozestavovani pomoci neskutecne medialni masirky. Pred svym odjezdem na j.moravu, jsem mel moznost videt Orwellovskou 5ti minutovku nenavisti, natocenou pro jakousi TV, pri ktere mi naskakovala husi kuze. Za projev dobreho vkusu povazuji, ze se vedeni one TV tohle rozhodlo neodvisilat, protoze toto opravdu menelo ono „moralni dno“. Z nasi rodinne zkusenosti totiz vim, kam takove totalitni masirky vedou lidi a jak se pak dovedou (drive slusni) lide chovat ke svym spoluobcanum jen proto, ze maji treba jiny nazor.
Smutne pak je, ze se lide nechaji, pro zajmy ciziho prospechu presvedcit k cinum, ktere by jim jejich moralka puvodne vubec nedovolila delat a jak rikal p.prof. Masaryk: „Nase bida soucasna, je jen dusledkem nasi bidy mravni.“ Neni tedy divu, ze to v „Ceskoslovensku“ vypada tak, ze je rozbite a oba jeho „pohrobci“, jsou vlaceni moralnim z nej vyplyvajicim materialnim bahnem.
[*] – me procitnuti z nalad jako „freedom for Tibet“ zacalo v r. 1995, kdy jsem se jako narodni prezident jedne nevladni organizace (spolu s ostatnimi nar. prezidenty z post-socialistickych zemi) ucastnil schuzky s dalajlamovym pridelencem pro EU. Jeho projev plny revansismu a nenavisti, ve me tehdy vzbudil zvedavost, protoze dost ostre kontrastoval s mymi predstavami o budhismu.