Filosof, publicista a politolog, profesor Erazim Kohák zemřel 8. února 2020 ve věku 86 let.
„V jistém smyslu lze říci, že v liberálním západním světě se právě začíná měnit v trosky celkem významná část dosavadního statu quo. Úsilí o obranu přírody i lidských práv je zhusta terčem posměchu, populisté rozvracejí dlouhodobé svazky hesly o návratu k soběstačnosti…
„Dobrý život je ten, který se sám nad sebou pozastaví,“ říkal profesor Kohák. „Co jiného má filozof udělat než učit druhé pozastavit se a zpomalit, když převáží mentalita, jež planetu považuje jen za surovinu k získání vlastní spokojenosti?“
Témata, která Erazim Kohák předkládal českému čtenáři už od devadesátých let k přemýšlení, jsou dnešním konzervativním „protiproudem“ zhusta parodována jako novodobé nápady radikálních ekologistů. Jenomže co může být konzervativnějšího než snaha při uvažování o ekologických otázkách rozvíjet etiku „načichlou Biblí„, která v kralickém překladu nároky na ohled vůči stvoření formuluje lakonicky: „Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.“
Coby evangelický myslitel Kohák dobře rozuměl Augustinově myšlence, podle níž je základní obtíží každého člověka jeho zakřivení, zavinutost do sebe sama (incurvatus in se). Jinými slovy představa, že svět je pouhou materií určenou k uspokojení jeho potřeb.
Kohák byl, podobně jako je dnes papež František, teologem ekologie. Dobrovolná skromnost pro něj nebyla chudobou, kterou na sebe člověk uvalí, ale volbou lepšího oproti pouze dobrému. Výrazem života náročnějšího, a tedy bohatšího. Neopomínal ovšem zdůrazňovat, že ekologie potřebuje etické zakotvení, aby nezdegenerovala v pouhou ideologii. „Blahobyt je přirozený stav člověka. Toužit po něm ale nemá úroveň,“ shrnuje to Erazim Kohák pregnantně…
DOPORUČUJEME vzpomínku Petra Viziny „Erazim Kohák – filozof, který si vážil paneláků“ na Aktuálně.cz, 10.2.2020, včetně odkazů a článků souvisejících ZDE.
Jako z jiného světa působila v době všeobecné transformační euforie 90. let jeho varování před modlou hospodářského růstu i apely na ekonomickou střídmost a ohleduplnost vůči životnímu prostředí.
Spojení filosofie a života mu byly nejvyšší maximou. Filosofii nikdy nechápal jako „soustavu pouček, nýbrž jako činnost hledání smyslu“, v souladu s nímž lze vést dobrý život. Jak to vyjádřil ve svých Dopisech přes oceán: filosofie je „životem v pravdě ve světě, kde se mámení a sebeklam staly běžným lidským údělem. Filosof musí především jasně vidět, neoslepen, neohlušen prohlédnout složitostí a ustaraností života k jeho jasnému základnímu mravnímu smyslu … Filosof musí především jasně vidět smysl bytí“.
DOPORUČUJEME vzpomínku Václava Němce „Erazim Kohák: Tak trochu kantor a tak trochu chalupník“ v Respektu, 11.2.2020 včetně rozhovoru s Martinem Veselovským na DVTV ZDE.
Náhledový obrázek: ON
