Ve dnech 20. – 26. září se uskutečnil zájezd 41 členů SPCCH do Hůrky na břehu Lipenské přehradní nádrže. Byli jsme ubytováni v penzionu U Méďů, kde o nás bylo vzorně postaráno. Autobus s příjemným a ochotným panem řidičem jsme měli dispozici po celou dobu pobytu, takže jsme mohli navštívit různá zajímavá místa a pamětihodnosti kraje.
Již cestou na místo jsme se zastavili v Českých Budějovicích a obdivovali náměstí Přemysla Otakara II, Samsonovu kašnu a celou krásnou zástavbu kolem náměstí.
První den jsme jeli na Stezku korunami stromů v Lipně-Kramolíně. I když byla dlouhá 675 m a výška vyhlídkové věže měřila 40m, všichni účastníci výstup pohodlně zvládli, mnozí i s francouzskými holemi. Počasí nám bylo nakloněno, a tak jsme se radovali z úžasných výhledů na celou Lipenskou nádrž, podstatnou část Šumavy i Novohradských hor, jen alpské vrcholy se nám neukázaly.
V následujících dnech jsme si prohlédli muzeum – rodný dům známého, německy píšícího, šumavského spisovatele Adalberta Stiftera v Horní Plané a vystoupali jsme k „zázračnému“ prameni Dobrá voda. Další dny jsme věnovali Zlaté Koruně, Českému Krumlovu, Vyššímu Brodu, Frymburku. Také jsme se projeli vyhlídkovou lodí po Lipenské vodní nádrži, prošli se po její hrázi a většina účastníků vystoupila na Vítkův Kámen ve Svatém Tomáši.
Den před návratem domů jsme se zajeli podívat do Terčina údolí v Novohradských horách a prohlédli si i Trhové Sviny.
Při zpáteční cestě do Prahy jsme ocenili architektonický skvost 30. let minulého století – vilu Hany a Edwarda Benešových v Sezimově Ústí. Při zasvěceném výkladu průvodců na nás dýchla noblesa tehdejší první dámy naší republiky. Prošli jsme se vzorně udržovaným parkem a stanuli před hrobkou, místem posledního odpočinku Edwarda Beneše a jeho paní.
Zájezd, který organizovala Eva Štrasmajrová, se opravdu vydařil nejen tím, že jsme se mnoho nového dozvěděli, nebo alespoň osvěžili své dřívější poznatky, ale především byl zorganizován tak, že každý mohl přizpůsobit program svému zdravotnímu stavu.
Ranní rozcvičky Son Pilné protáhly celé tělo a je s podivem, že pokaždé Soňa zařadila nové cvičební prvky, které prospěly našemu zdraví a navodily prima náladu na celý den.
Oběma, Evě i Soně, patří naše poděkování za práci ve prospěch členů SPCCH, za to, že máme možnost se blíže poznat a uzavřít nová přátelství, aby se nikdo necítil sám.
Vždyť úsměv, povzbudivé slovo, letmé pohlazení – to vše může každému z nás přinést dostatek energie do dalších dnů našeho pokročilejšího věku.
Marie Podlipná
SPCCH Újezd nad Lesy
